Alternativní realita

5. března 2018 v 23:01 | Ellaria |  Zamyšlená
https://static.tumblr.com/ee0f59dc4d7d6b1223d4caa7a099c6f4/x6ztkvq/wvxn21p5n/tumblr_static_mushrooms-fantasy-house-village-anime-and-fantasy-1080x1920.jpg

Občas se zasním a v mysli utíkám pryč z místa, na kterém se nacházím. Nejde o to, že bych se tu neměla dobře, ale někdy mívám zkrátka pocit, že je toho na mně moc a že se vůbec nehodím do dnešního uspěchaného světa plného stresu. A tím spíše, že jsem na stresování sebe sama odborník a nutně bych potřebovala vypnout a odložit ze sebe tíhu všech starostí - těch domnělých i těch skutečných.


V takových okamžicích se opájím představou, že bych bydlela v krásném venkovském stavení; zrekonstruovaném, pochopitelně. Kdo se rekonstrukce ujme, to se neptejte. Ve vizi mi hodně pomáhají soudobé pořady - například Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli anebo zapomenutý Ranč u Zelené sedmy, který jsem jako malá zbožňovala. Tam je mnoho krásných domů postavených v dávném stylu, ale skvěle převedených do dnešní moderní doby. Bylo by tam plno světla, vůní a dřeva. Nechyběla by velká zahrada plná bylinek, zeleniny a ovoce a také by tu pobíhalo několik domácích zvířat. A já bych si spokojeně žila mezi tím vším, pěstovala bych si rostliny na záhradce, sklízela a dál je zužitkovávala - nakládala, zavařovala, uskladňovala, vařila a pekla. To by bylo domácích výrobků! A taky domácí vejce, mléko a další produkty z něj, třeba bych se naučila dělat i něco s vlnou, pletení košíků taky dávno obdivuju a vracela bych se k různým zvykům jako masopust, Velikonoce, Vánoce, dožínky... Chodila bych se psem na dlouhé procházky, na kamnech by leželo několik koček, všichni bysme měli úsměv na tváři. A VŮBEC BYCH SE NESTRESOVALA A BYLO BY MI MEZI TÍM VŠÍM KRÁSNĚ!

....

Pravda je taková, že práce na zahradě mě nijak zvlášť nebaví. Možná sklízet - ale rovnou do pusy. Proti hnípání v hlíně, jak říkám, toho mnoho nemám, ale můj koníček to určitě není. A z dětských let vím, že všechno to pěstování a udržování pozemku je především pekelná dřina a často s bídnou odměnou - to když přijdou škůdci, špatné počasí anebo zlomyslný domácí mazlíček. I kdyby se náhodou urodilo tolik, že bych měla na rozdávání, tak současné zákony malým podnikatelům zrovna nepřejí. Už vidím, jak si rvu vlasy nad vším papírováním, vyřizováním a razítkováním. A znovu se na mě nabaluje stres, když si představím, že bych náhodou byla úspěšná a lidi by si objednávali moje výrobné marmelády, zavařeniny, sýry, cokoliv.
Zvířata mám moc ráda, ale mnoho zkušeností s nimi nemám - když nepočítáme psy a všemožné hlodavce. Jak úspěšně udržovat při životě ovce, slepici a podobné tvory nemám tušení. A upřímně ty opeřence zrovna dvakrát nemiluju.
Vlastně se musím přiznat, že mám ráda i to město a žít "na samotě u lesa" není zrovna můj sen. Jsem příliš zvyklá na to, že mám všechno pod rukou. Odhazování sněhu taky není zrovna dvakrát dobře.
A taky si musím připustit, že jsem schopna se stresovat vždy a všude; už to dobře vidím - bylinky mi uschly, zeleninu sežraly ty potvory ovce, ovoce sklidi škůdci, před verandou hospodaří krtek, slepice zase utekli, beran mě prohání po zahradě, kočka drápe to nádherné dřevo a pes žere moje domácí výrobky, které ovšem nemají zdaleka tak vysokou estetickou hodnotu jako v mých představách... Majestání trámy nad hlavou mi baští dřevomorka, do kůlny teče a nemáme tu signál...

Ale idylická představa zbavená všech reálných poviností a starostí, které takový život obnáší, je to překrásná...
Ell.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 14. března 2018 v 21:00 | Reagovat

Též tak občas sním. A kouzlu zahrádky jsem propadla loni. Nemám tam toho kdovíjak - máme pár jabloní, já zkusila přidat na podzim angrešt a rybíz (uvidíme, jak přežily zimu), ale jinak hlavně česnek, špenát, cuketu, rajčata. Loni jsem ze srandy zkusila lněné semínko (jo, rostlo, plodilo, ale to sklízení :-/) Občas kukuřice, fazole, kdysi jahody (ale pak maminka prohlásila, že pro bažanty je okopávat nebude). Jezdila jsem jednou za týden na kole (máme to v osadě), posekala trávu, udělala údržbu rajčat, pohladila je a obdivovala, jak rostou a zase jela domů. Zničená, hotová, ale s pročištěnou hlavou. Strašně se těším, až ten čas letos zase nastane. Stalo se to mým rituálem, časem pro mě samotnou, abych vypla od stresu. Taky to jinak moc neumím...

2 Rezzy Rezzy | Web | 27. dubna 2018 v 19:03 | Reagovat

Ta představa je krásná! Taky se tak někdy zasním... a přemýšlím o tom, jestli budu žít jako prarodiče - dům se zahrádkou a zvířaty... a nebo jinak... čas ukáže... Ale práce na zahradě mě taky moc nebere... :-D Nebo... by mi přišla fajn bydlet ve městě, někde, kde je dost zeleně a na zahrádku bych jezdila jen tak třeba na víkend za prarodiči nebo rodiči...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama