Pohled zpátky

3. ledna 2018 v 23:06 | Ellaria |  Výkřiky do tmy a ticha
https://i.pinimg.com/736x/7c/75/5a/7c755a41c0a5f300709fd9c43e965c0e--girl-drawings-tumblr-space-drawings.jpg


Občas trávím čas tím, že procházím archivní články, tady na svém blogu. Někdy si nahodile otevřu jednu z rubrik a dívám se, co obsahuje a jindy mě napadne, co jsem dělala touto dobou před rokem či dvěma a ponořím se do historie jednotlivých měsíců.
Při tom čtení obvykle cítím bolest a lítost. Bolest nad tím, jak hluboce nešťastnou bytostí jsem byla, jak jsem se bezmocně plácala mezi špatnou a ještě horší variantou, zoufale jsem křičela o pomoc, ale zároveň jsem jí naprosto odmítala. Cítím lítost nad tím, že jsem si nedovedla poradit, že jsem nebyla chytřejší nebo lépe řečeno statečnější a tolik jsem se vzdala, tolik jsem se ponížila, trýznila jsem tak sebe i blízké.
Dnes to celé vidím jinak a vyčítám si, co jsem prováděla, že jsem více nebojovala, že jsem nenašla nějaké rozumné východisko - vždyť se mi jich nabízelo tolik. Stačilo jenom chtít a více se snažit.
Nechtěla jsem? Málo jsem se snažila? Měla jsem v tu dobu pocit, že dělám všechno, co je v mých silách, ale celý svět se mi postavil na odpor.
Teď si říkám, že jsem možná chtěla málo a stejně tolik bylo té snahy.
Těžko říct. Těžko soudit - i sebe samu. Pravda je to, že po bitvě je každý generál a zřejmě všichni víme, co jsem měli před rokem, měsícem nebo i včera udělat jinak a lépe. Teď se na věc dívám střízlivě, s časovým odstupem a zbavená většiny emocí, které se mnou tehdy cloumaly ze strany na stranu.
Také jsem přemýšlela o zrušení tohoto blogu nebo minimálně o smazání starých článků, abych udělala jednoznačnou dělící čáru za tím, co bylo a bez neustálého otáčení (čtení archivu) vyrazila vpřed a přestala se trápit tím, co bylo nebo nebylo. Jenže si říkám, že minulost nelze smazat (a odčinit) jedním kliknutím a že je docela dobře možné, že někdo nyní prochází podobnou zkušeností a třeba mu něco dodá naději nebo inspiraci dělat to jinak než jsem to dělala já.
Kdo ví?
Možná je to jen další výkřik do tmy a ticha, na který si ráno ani nevzpomenu. Ale pořád mi dělá dobře si touto cestou jednotit myšlenky.
Díky.
Ell.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | Úterý v 21:52 | Reagovat

A možná je to dobré i pro tebe, vědět, kam se nechceš vrátit ;) Na naší minulosti je nejdůležitější to, jací jsme z ní vyšli.

2 maybepsycho maybepsycho | Web | Sobota v 22:36 | Reagovat

Po dlouhé době ahoj :). Příjemný pocit vrátit se a zjistit, že někdo, koho jsem na blogu navštěvovala existuje. :)
Asi by se dalo říct, že souhlasím s předchozím komentářem a zároveň je zřejmě všeobecnou pravdou, že při souzení sami sebe jsme nejpřísnější.
Přiznávám se, kdyby se mi nerozbil starý notebook, doteď bych své staré články pročítala. Nikdy jsem je smazat nechtěla, i když na mě působily podobně jako na tebe ty tvoje. :/
S novým rokem jsme zase zestárli a budeme doufat, že i zmoudřeli a vezmeme si z minulosti to, co nám pomůže, aby přítomnost i budoucnost byla mezi snesitelnou až lepší variantou. :)

3 Rezzy Rezzy | Web | Včera v 16:07 | Reagovat

Já bych staré články nemazala. I když jsou někdy zmatené nebo smutné... někdy i hezké a veselé :-) A tak nějak ke mně obojí patří. Ale rozumím ti, někdy bych se toho všeho nejradši zbavila... ale pak by mi to bylo líto...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama