Problémová

10. října 2017 v 1:58 | Ellaria |  Den za dnem
Jo, přesně takový ze sebe mám pocit.
Mám pocit, že jsem problémová. Taky mám pocit, že si kupu problémů (a zbytečných problémů) vytvářím sama.
Můj věčný problém (a zase jsme u toho!) je ten, že se všem snažím přizpůsobit a vyhovět. Ale to nejde tak snadno - nemůžu na fleku říct "Ano, tobě/tomuhle podřídím celý svůj život a režim a o nic jiného se starat nebudu!"
Jsou kolem mě všichni přátelé a rodina a škola a moje koníčky a taky touha po osobním prostoru a klidu. Skloubit to všechno dohromady je občas pořádná fuška - vlastně mám pocit, že pořád.


Chci být dokonale připravená na všechno a všechny, spontánně přijímat výzvy všeho druhu a hravě se s tím vyrovnávat. Ale pro mě je obrovský problém se na místě zvednout, všeho nechat a pustit se do něčeho dalšího. Potřebuji, aby moje věci měly řád a stejně tak mám svoje priority.
Upřímně, kdo se někdy neulil ze školy? Kdo se někdy radši nezašil pod peřinou nebo nešel na kafe s kamarádkou, protože se mu nechtělo?! Nicméně to nejde dělat pořád a někteří lidé to mají problém chápat. "Však si to ve škole nějak domluvíš nebo zařídíš, ne?" Na tato slova začínám mít prudkou alergii. Jak si to mám zařizovat a domlouvat?! Vyučující na to nejsou zvědavý, zajímají je naše výkony a ne výmluvy a absence. Nechci si dělat zbytečné problémy a zbytečné absence.
Problémy, vidíte, už zase problémy.
Cítím se staršně provinile a otráveně ze sebe sama, když ostatním kazím plány a vysvětluji, proč to kvůli mě musí být jinak, proč to takhle nejde a proč se mi to dnes anebo tímto způsobem nehodí. Strašně se bojím, že mě kvůli tomu lidé přestanou mít rádi, že jim budu protivná, jak si věčně vymýšlím a hledám kličky a mám potřebu měnit to. Strašně mi vadí opuštět "to svoje" a vstupovat do neznámých vod.
Chci mít tu pracovní dobu "od-do" a nepoletovat po směnách, firemních večírcích nebo snad vícedenních akcích. Z toho mám regulérní kopřivku. Chci se navečer vrátit do svého domu, pokoje a uléhat do své postele.
Jinak to nezvládám a dělá mi velké problémy to přijímat. I u akcí, na které se těším a opravdu se chci účastnit - není to povinnost ze strany školy či jiné instituce - mám obrovské problémy s nervozitou a vším okolo, že jsem vyhozená "z toho svého".
Dělám si kvůli tomu hroznou hlavu - přestože tuším, že nejlepší by bylo příjmout, že prostě jsem taková a nepřidělávat si další nervozitu a problémy.
Ach.
Ell.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melly Melly | Web | 12. října 2017 v 17:58 | Reagovat

Máme rádi své pohodlí. Myslím, že je to docela přirozené pro většinu z nás. Ale zároveň myslím, že je důležité vystupovat z této komfortní zóny (i když lehce se mi to mluví... sama to dělám dost nerada), protože čím méně z ní vystupujeme, tím více nás v následujícím čase rozhodí maličkosti, které se nám na naší cestě přihodí.
Proto ti přeji, ať postupnými krůčky umíš své pohodlí opouštět.

2 Sarushef Sarushef | Web | 16. října 2017 v 12:40 | Reagovat

Jo, v tomhle tě úplně chápu. Ale nadruhou stranu, nikdo a nic nestojí za to dělat si zbytečně život těžší, dělat něco jen kvůli někomu a něčemu :) A přesně jak říkáš, většinu problému si člověk tvoří stejně nejvíc sám. Chce to postupně krátkýma krůčkama ty věci měnit k lepšímu a dělat si věci podle sebe. Občas se člověk bojí reakce okolí a když to poprvý zkusí, zjistí, že se vlastně nic neděje :)

3 Jana Jana | Web | 18. října 2017 v 13:22 | Reagovat

Období, kde jsem chodila za školu bylo ještě na střední a to je asi o něčem jiném, než na vysoké. :-)
Ale chápu tě, já jsem zase strašně ráda chtěla něco podnikat, když jsem byla mladší a musela jsem všechny odmítat z důvodu, že mi máma nikdy nedala penízky, abych mohla jít s holkama na bowling. Takže jsem se musela vymlouvat, protože říct, že mi máma nedá peníze, nebo že své kapesné mám utracené za jídlo do školy, mi bylo trapné nejenom za mě, ale i za mou matku. Každopádně pořád říkám, že by to chtělo zastavit čas :-)

4 hnedoocka91 hnedoocka91 | Web | 20. října 2017 v 15:51 | Reagovat

Taky si spoustu problému vytvářím sama, na to jsem expert. :-D Ostatně každý si vytváří problémy, nikdy nevzniknou jen tak samy. Protože je to o tom, jak se k tomu člověk postaví. Pokud tu věc přijmeš jako problém, je to problém. Když vznikne nepříjemná situace a ty jí hodíš za hlavu nebo na ní najdeš pozitiva, neni to problém...
Neboj se, že tě lidi přestanou mít rádi. Pokud jim na tobě záleží, měli by tě přeci respektovat a mít k tobě úctu, pokud jim to vysvětlíš, řekneš důvod.. Jestli ne, nestojí za to.
Mám nejlepší kamarádku, která mi ne vždycky řekne ano na nějakou akci nebo prostě když bych se s ní chtěla sejít. A kolikrát mi na tom opravdu záleží. I přes to, že mi nevyhoví, nevykašlu se na ní, mám jí pořád stejně ráda a o to víc si vážim, když to ano řekne. :D
Máš tenhle problém od dětství nebo od určitý doby?

5 Ellaria Ellaria | Web | 24. října 2017 v 9:51 | Reagovat

[4]: Tento problém mám od děství - nikdy jsem nebyla to dítě, co chce jezdit na tábory a víkendové výpravy a přespávat u kamarádek. Aktuálně to vidím tak, že se u mě zkombinovaly dva nevhodné faktory - moje povaha, to, že jsem zkrátka taková a mám ráda svůj klid a těžko nesu, když mám něco změnit (např. někam jet) a potom otčímova "výchova", v rámci které mě psychicky terorizoval a den za dnem ukazoval, jak jsem neschopná a nic nezvládající.

6 Hnedoocka Hnedoocka | Web | 24. října 2017 v 12:48 | Reagovat

[5]: Tušila jsem, že tam bude něco takovýho..tak moc záleží na rodině, která tě obklopuje a utváří..to, jaká jsi, je z většího procenta jejich ,,práce"..často neúmyslně a nevědomě v nás vypěstujou něco, s čím pak celý život bojujeme, pokud na sobě tvrdě nezapracujem/nevyhledáme odbornou pomoc atd..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama