Ulpívání

9. května 2017 v 0:21 | Ellaria |  Den za dnem
https://68.media.tumblr.com/9ef2de77fae770763405bb874bb87069/tumblr_n0jmu3uud81r3c2xxo1_500.pngCiao.



Občas jsem tak hrozně naštvaná - zklamená - zraněná - ublížená - ješitná - vzteklá - smutná, že na to musím pořád myslet. Nedokážu se zaobírat ničím jiným, nic si neužiji a pořád před sebou mám tu svou bolest a probírám si ji ze všech stran a zuřím na člověka, který mi to způsobil a zároveň mám ohromné výčitky svědomí a pocit viny, že přeci nemám právo být naštvaná a něco vyžadovat.
A jak z toho ven?
Mám tolik krásných věcí, na které bych mohla myslet a které bych si měla užívat, ale já mám úplné temno a jsem jak raněné zvíře, co se stáhlo do sebe a líže si rány. Chce klid na uzdravení, ale zároveň chce všechnu a lásku a pozornost.
Někdy mám chuť udělat příšernou scénu, házet výčitkami na všechny strany a dávat ultimáta, ale v ten samý okamžik lituji prostého vyslovení "mrzí mě to, představovala jsem si to jinak" a nejradši bych si vyřízla jazyk. Připadám si tak svázaná tím, co ode mě chtějí ostatní...

Ell.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melly Melly | Web | 12. května 2017 v 14:04 | Reagovat

Ano, i pro mě je těžké, že některá myšlenka, když se usídlí, tak nechce pryč a kazí mi bytí. Snažím se s tím ale pracovat... nějak :(

2 Amelie Amelie | Web | 15. května 2017 v 0:14 | Reagovat

Ano, každý se tak někdy cítíme a není to jednoduché. Ale ty to zvládneš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama