O trpělivosti

10. května 2017 v 3:05 | Ellaria |  Výkřiky do tmy a ticha
https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/8a/93/f0/8a93f00a1bc8c03be9ab97061b3c7970.jpg


Snad to není znát navenek, ale považuji se za člověka veskrz netrpělivého.
Jakmile si něco umanu, tak toho musím dosáhnout a nejlépe hned-teď. Nesnáším čekání, které mě dělí od mého cíle, ať už je jakýkoliv. Jakmile si něco usmyslím, tak dělám všechno proto, aby se to naplnilo hned a jsem silně nesvá, když se tak neděje.
Říkám si, že to je dětinské a měla bych si užívat stávající okamžiky, které mi nikdo za žádnou cenu nevrátí. Jednou se všechno změní a třeba si po tom bude stýskat, ale nic nepůjde vzít zpátky.
Proč nežiju pro přítomnost, ale toulám se v minulosti nebo utíkám do budoucnosti?


Ell.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melly Melly | Web | 12. května 2017 v 14:04 | Reagovat

Ono je totiž asi jednodušší se vyhnout přítomnosti - tomu bezprostřednímu rozhodování se, prožívání okamžiku. Minulost i představy o budoucnosti nám podle mého umožňují trochu odbíhat od zodpovědnosti současné chvíle.

2 Ria Ria | Web | 13. května 2017 v 2:56 | Reagovat

To není negativní obsah přeci :) reflektuješ nad sebou a to je dobře.. a na řečnickou otázku bych řekla, protože žít okamžikem je umění a jen málokdo to doopravdy umí

3 Amelie Amelie | Web | 15. května 2017 v 0:12 | Reagovat

Krásná fotka. Je normální se takto ptát. Jsi skvělá, nalezneš ty správné odpovědi. I trpělivosti se člověk musí učit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama