Terapie?

19. dubna 2017 v 1:32 | Ellaria |  Výkřiky do tmy a ticha
Salut.
https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/c3/05/26/c305267a2082b6c1556466eae2b7cf49.jpg



Na odborníky, kteří pečují o lidskou duši (a těmi nemyslím výhradně psychology a psychiatry) lze hledět z různých perspektiv.
Přijde mi nevýslovně smutné, že v dvacátém prvním století převládá (minimálně v ČR) názor, že ten, kdo potřebuje "doktora na hlavu" je "prostě blázen a má o kolečko navíc".
Nesdílím takový názor. Nemyslím si, že musíte být psychicky nemocný člověk nebo člověk extrémně traumatizovaný (a tim myslím taková všeobecně uznávaná traumata jakými jsou smrt blízkého, týrání či zneužívání). O některých věcech zkrátka nestačí promluvit s kamarádkou u sklenky vína či šálku dobré kávy a trochu si doma pobrečet do polštáře. O některých věcech se lépe hovoří s cizími lidmi, kteří jsou ovšem vázání slibem mlčenlivosti a kteří poslouchají Váš příběh a nemyslí přitom na to, že Anča od vedle jim říkala něco jiného. Na druhou stranu mám pocit, že dochází k terapeutovi berou někteří lidé jako módu a prostředek ke zviditelnění, ze kterého pak plynou další výhody.

Co tím chci říct?

Ve své minulosti mám několik temných kapitol; kdo je nemá? Přesto čas od času cítím (a často velmi palčivě), že mi brání v dalším růstu, obtěžují a trápí mně samotnou a také tím mohu trápit své blízké, když se tak nevysvětlitelně zaseknu a a setrávám tam, kde jsem, protože mi to případá bezpečné anebo se snažím, co nejrychleji utéct a protože stvůry z minulosti mi doslova vřískají v hlavě všechny negace a obvinění vůči mé osobě. Všechno je tak iracionální a vím, že bych se měla chovat dospěle a hodit tu posranou minulost konečně za hlavu, protože jsem se natrápila dost a žiju v přítomném okamžiku.
...jak ale všichni víme, nejde to na povel.
Už jsem několikrát přemýšlela o tom, že bych docházela na (nějakou) terapii. Ale současně s touto myšlenkou se vynoří spousta otazníků a já rázem vycouvám, protože moje střety s minulostí jsou nárazové a nakonec je dokážu překonat.
Každý má občas marnou chvilku, kdy ho svírají jeho vnitřní démoni, strachy a obavy. To je přeci normální, ne?
Ale jak mám poznat tu hranici, kdy to normální není a měla bych si říct o pomoc?

Ell.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melly Melly | Web | 22. dubna 2017 v 11:40 | Reagovat

No, to je dost těžká otázka a asi na ni neumím vůbec odpovědět. Možná ale, že když už si s tou myšlenkou vůbec pohráváš, tak je to náznakem toho, že by sis o pomoc říct měla. Co nejhoršího se může stát?:) Nemusíš přece (z počátku) lidem říkat, kam chodíš...

2 Ria Ria | Web | 23. dubna 2017 v 10:25 | Reagovat

Možná není třeba na to nahlížet jako na závazný krok. Když ti terapie (ať konkrétní odpborník, nebo clekově ta myšlenka) nesedne, nikdo tě nepřinutí tam chodit. Třeba budou stačit dvě tři sezení a ty si uvědomíš, jak dál. Každý funguje jinak a proto není snadný stanovit hranici, kdy tu pomoc potřebuješ. A nikdo krom tebe samotné ti na tohle dilema odpověď nedá, tak bych to aspoň vyzkoušela jako jednu z možností. Drž se :))

3 ordinary-princess ordinary-princess | Web | 30. dubna 2017 v 17:15 | Reagovat

Docházení ke specialistovi dle mě není nic špatného. Někdo prostě potřebuje někoho cizího a někomu přesně stačí ty kamarádi/dky. Já byla u psychologa jednou a vícekrát bych nešla, protože jsem zrovna měla smůlu na pitomce, který prostě dával vážně znát, že řeším kraviny a že ho to nebaví a nemá zájem a tak jsem po 20 minutách utekla jak malá holka a už jsem tam nikdy nešla. Ono to možná udělalo i to,  že tam byla se mnou tátovo přítelkyně, kterou ze srdce nemusím. Pokud cítíš, že bych někam chtěla jít, tak běž. Případně jsem tu a můžeš kdykoliv napsat ♥

4 violetnikol violetnikol | Web | 1. května 2017 v 18:15 | Reagovat

Myslím, že je to hodně o člověku. Sama jsem na několika sezeních byla a nijak zvlášť mi to nepomohlo. Psycholog za Tebe Tvé problémy nevyřeší, ale může Ti trochu otevřít oči, abys tu cestu našla sama.
Také si občas říkám, že to co (ne)dělám a jak smýšlím není normální. ale třeba pro mě hodně dobře funguje to, když se svěřím příteli, on je hodně racionální člověk a vždy mi řekne, co si o tom myslí a ať nepanikařím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama