Z minulosti

8. února 2017 v 1:56 | Ellaria |  Výkřiky do tmy a ticha
http://data.whicdn.com/images/96162181/large.png
Bon soir,



Dny volna užívám plnými doušky - žádný stres a spěch a tlak. Skoro bych řekla, že by mi to vyhovovalo stále, ale dlouhá doba bezvládí, o které jsem tu neméně dlouze psala mi dokázala, že není všechno zlato, co se třpytí.
Víte, to je vlastně krásný doklad toho, že lidé nevědí, co chtějí. Většina z nás má totiž představu ideálního života v nicnedělání resp. v tom, že nebude mít žádné povinnost. Žádné vstávání do školy/práce/brigády. Žádné nesmyslné požadavky od vyučujících/nadřízených. Žádní škodolibí spolužáci/kolegové. V dohledu nebude nic, co Vás bude v jakémkoliv smyslu utlačovat. Budete svými vlastními pány, budete se KONEČNĚ věnovat všemu, co Vás baví a zajímavá, všemu, co jste dlouhé měsíce a roky odkládaly kvůli každodenním povinnostem, únavě a dalším palčivějším záležitostem. Budete mít dost času na všechny přátelé, které donekonečna odmítá s tím, že musíte dokončit rozdělaný projekt, postarat se o blízké, šetřit peníze... Budete si chodit spát a vstávat v kolik hodin uznáta ze vhodné a všechno budete mít na háku! To zní výborně, že ano?
Realita je trochu jiná, jak záhy poznáte. První týdny je stav opravdu opojný, jak jste si vždycky představovali a vše běží ve vaší režii. Pak vám kýžená svoboda a nekonečná volnost začne lézt krkem, protože není zdaleka ideální, jak jste si představovali. Je to stav podobný znuděnosti a beznadějné zoufalosti. Pořád můžete chodit spát pozdě v noci a vstávat dlouho po rozednění, ale co z toho máte? Vlastně nic kromě rozházeného biorytmu. Pořád se můžete věnovat všemu po čem jste toužili, ale jaké to je? Nijaké, protože žádná (sebeoblíbenější) činnost nejde provozovat donekonečna, den za dnem.
S přáteli to také není takové, jaké jste si představovali, protože oni mají stále svou práci, své studium, své povinnosti. A tak najednou čekáte, až jim skončí pracovní doba, až odzvoní závěr výuky, napíší si úkoly, oddechnou si po naplněném dni a pak si na vás snad najdou na hodinu či dvě čas a zase pospíchají domů, protože "narozdíl od vás musí ráno vstávat". Jste sami.
A po ničem netoužíte víc než po obtěžkání povinnostmi, svém studiu, své práci a své brigádě. A jak se do kolotoče dostanete zpátky, snad jste chvíli vděční a potom unavení a zase chcete volno. Jen už víte, že to nesmí být příliš dlouhé volno.

Život je o hledání zlaté střední cesty.
Občas mám pocit, že se mi jí kriticky nedostává.
Alespoň v některých ohledech.
Ell.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ria Ria | Web | 9. února 2017 v 22:18 | Reagovat

Jsi na správný cestě, verim tomu. Taky potřebuju mít beze dlouhých období volna každý den aspoň jednu malou danou činnost na praci - ideálně někam jít, s někým neco poresit, zařídit a tak. Cítím diky tomu, ze nevypadavam z režimu.  Ale ty vis, ze se sled povinnosti a období "dost veci na práci" brzo vrati a zase budem s lítostí myslet na volno (nebo ne tolik :D). Cesta vede středem, souhlasim s tebou.. Co třeba si někam na den dva vyjet, dokud to čas povoluje? :)

2 raive raive | Web | 13. února 2017 v 11:53 | Reagovat

Tento článek mi mluví z duše, protože nedávno jsem změnila školu i formu studia, z denního na dálkové s pocitem, jak teď už bude všechno super, jak si budu moct dělat co chci a na všechny konečně budu mít čas. Ale neuvědomila jsem si to, o čem píšeš ty. Že ostatním povinnosti zůstali, tím pádem musím čekat, až si je splní a pak si na mě možná najdou čas. A pro mě, jako člověka skoro bez zálib je náročné vymýšlet pořád nějaké činnosti, které by mě zabavily. Tak jsem si včera za měsíc domluvila zkoušky, abych toho měla fakt hodně na práci a začla makat na škole, protože už opravdu nevím, co mám dělat.

3 Melly Melly | Web | 16. února 2017 v 7:47 | Reagovat

Jo, to jsem zažívala o některých prázdninách a bylo to šílené. A to to ani nebylo asi až tak dlouhé... Takže chápu a souhlasím :)

4 Rezzy Rezzy | Web | 3. března 2017 v 18:34 | Reagovat

To je moc hezky napsané :-) Já jsem taky dříve měla pocit, že díky důchodu budu mít spoustu volného času a budu si to užívat (pokud mi zrovna nebude mizerně a nebudu v nemocnici), ale ono to tak jaksi není a já mám radost z toho, když mi dá mamka nějaké úkoly - když najdu myčku s čistým nádobím, kterou je třeba vyklidit, když na šňůře visí suché prádlo a prostě když můžu aspoň trochu něco dělat :-D

5 A R G E N T U M ♡ A R G E N T U M ♡ | Web | 18. března 2017 v 8:07 | Reagovat

tak tohle je docela dost přesný.
si pamatuju jak sem si vždycky říkala, že bych takovouhle svobodu taky chtěla, a pak najednou bylo po maturitě a já měla času, ale všichni chodili do do školy nebo do práce a nudex prostě :D
ale jako zase mít takovouhle svobodu s někým, to je docela ultra boží :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama