Uvláčená učením

11. ledna 2017 v 1:27 | Ellaria |  Den za dnem
Salut.
https://twhite15.files.wordpress.com/2014/03/focus.jpg


Nevím, jak popsat svoje pocity, svoje rozpoložení.
Je mi nijak?. Je mi každou chvíli jinak a ta jsem šťastná a plná síly, optimismu a nadhledu a potom ležím jako bezmocný uzlíček a nevím, co se sebou a všechno se na mě sype a nezvládám žít. Pak na sebe mám vztek, jaká jsem labilní ubožačka, která nedokáže zvládat běžné momenty života, že si nemám nač stěžovat a potřebovala bych vlepit pár facek, protože se chovám jako malý spratek, který zrovna nedostal lízátko, přestože na něj má chuť. Vzápětí vrtím hlavou nad vlastní pošetilostí a skoro laskavě omlouvám všechny svoje (vnitřní či pečlivě skrývané) výstupy, to je přeci normální, že někdy nevíme, co se s námi děje a všechny pocity máme na jedné hromádce a podle toho se také střídají. Jindy jsem strašně vzteklá, přestože nemám důvod, házela bych věcmi a ječela. Krátce na to mi nohy vypoví službu a úplně bezvládná ležím a čekám, kdy a jestli mě někdo zvedne, obejme, utěší a opečuje...
A už jste z toho unavení jako já? A tohle je jen výčet, zažívám to skutečně, velmi intenzivně, velmi rychle se střídající. A připočítejte si asi dalších milion pocitů.

Přičítám to faktu, že poslední týdny ležím zavalená učením a připravuji se na zkoušky. Víte, nejsem ze zkoušek přehnaně nervózní a nehroutím se z pomyšlení, že neuspěji, mám přeci další pokud. Vadí mi, že této přípravě musím věnovat většinu svého času. http://cdn1.theodysseyonline.com/files/2016/01/22/635890902937803696273593971_first.jpg
A přitom to nikam nevede. V den D přijdu na zkoušku, papouškuji naučené, jsem ohodnoce a odcházím. Všechno můžu zapomenout. Že to budu potřebovat v praxi? Prosím, nechtějte mě rozesmát! Praxe je docela jinde a teorie je tak povrchní, tak ideální...!
Mnohem víc mi vyhovoval středoškolský systém, kde jsme byli testování průběžně. Tato vysokoškolská hra o štěstí, jakou si vytáhnete otázkou a v jaké náladě vyučujícího zastihnete, nikam nevede. Tedy abych byla přesná, vede k titulu, ale... Opravdu si jej budu vážit, když vidím, jak to chodí? Jak já, která měla ke studiu veskrze pozitivní vztah (jasně, že nadávám na úkoly, těžké zadání a to, že musím ráno vstávat, ale...) se teď nutí podívat na papír s poznámkami, zíra na něj příšerně dlouhou dobu a v hlavě jí nic nezůstane?
Přátelé, to je zoufale těžký nezájem a mě je z toho zoufale smutno, protože... Opravdu chci poznávat a být do své budoucí práce, co nejlépe připravené, ale nemám pocit, že tento obor by mě připravoval. Příkladem - to je jako kdyby sekretářky skládaly zkoušky z anatomie a lékaři z účetnictví, tak bych přiblížila náplň svého studia.

Už aby začal semestr. Tam sice nadávám a jsem často vzteklá, ale nejsem plná beznaděje a v tornádu střídajících se nálad.
Ell.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenča Lenča | Web | 16. ledna 2017 v 17:29 | Reagovat

Neboj, to zvládneš. Před Tebou už zkoušky zvládlo dalších x lidí a já nevěřím, že ty bys byla první, kdo by je neudělal. Musíš si jen trošku věřit a povzbuzovat se. :-)  Určitě to zvládneš, držím palce ;-)

2 Ria Ria | Web | 16. ledna 2017 v 21:18 | Reagovat

Zkouškový taky pořádně testuje moji psychiku i zájem o ten obor. Lomcuje se mnou úplně všechno a jsou dny, kdy si nedokážu užít nic, protože už jsem z toho příliš psyched. taky občas chci jen to, aby mě někdo zvedl, obejmul a řekl, že to bude dobrý. všem tvým pocitům rozumím, to zvládneš, jseš šikovná holka a hlavně se nenech vystresovat vlastními (mnohdy zveličenými)obavami :))

3 LarryHes LarryHes | E-mail | Web | 13. května 2017 v 8:55 | Reagovat

join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino</a> guide

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama