Jsem připravená?

14. prosince 2016 v 3:26 | Ellaria |  Zamyšlená
Salut.
Po určité době, pár zmatených a zoufalých výkřicích...
Možná něco smysluplnějšího.
Nic neslibuji, ale zkusit to můžete.
https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/67/c9/f0/67c9f0091544c4265d37458725d5ab50.jpg



Kdo z nás si nepředstavuje svůj život ve chvíli "až budu velká"? Myslím, že každá (dost možná i každý) na toto téma zabrousil a vytvořil si určité představy o tom, jak by to mělo vypadat.
Nevím, jak to mají ostatní.
Já si vždycky představovala milujícího manžela a děti. Psa. Hezké bydlení. Zajímavé je, že v mých představách nefiguruje vysněná práce, přestože plánují být zaměstnaná a dokonce mám jasné představy o tom, jak a kde.
Jen jedna věc tam chybí - kdy to bude? Na slova "až budu velká" už jsem opravdu moc velká a chtělo by to přesnější vymezení. Vidím se tak ve svých třiceti letech? Vidím se tak ve třiceti pěti? Vidím se tak ve dvaceti? (Ok, to už nestíhám).
So...
Já nevím.
Často nad tím přemýšlím a možná to i proto, že vím s kým chci zbytek života strávit. Pozitivní zpráva je, že on se mnou taky. Nechci první dítě po třicítce ani ve věku, který se tomu bude blížit (rozuměj např. 28 let). Zároveň mi přijde šílené, že bych měla za pár (skutečně za dva?) let očekávat svého potomka. Jenže... Ve skrytu duše po tom nejspíš velmi toužím.
Nebudu si hrát na chudinku. Tisíce (miliony?) lidí jsou na tom hůře než já a můžu si pískat. Přesto nesnáším srovnávání a do jisté míry jsem v tomto ohledu sobecká - je to můj život a nezajímá mě, jak bídně nebo dobře jsou na tom ostatní. Nebylo to pro mě velké - dětství, dospívání.
Naučila jsem se spoléhat sama na sebe. To všechno, co se mi dělo a co se dělo kolem mě... Mě zocelilo. Možná až příliš, vím, že jsem někdy velmi tvrdá. Je to můj způsob obrany do jisté míry. Přes všechny svoje představy jsem byla dost https://65.media.tumblr.com/925467a27a6cabd4ba263a9c0aa26b5a/tumblr_o0bq0eAzlm1uzivcyo1_500.jpgpřesvědčená o tom, že se budu životem protloukat sama (jasně, že to říká každá puberťačka) a náplní mého života bude moje práce.
Vzdělání považuji za velmi důležité. Můj top bod - do jisté chvíle. Jako kdyby se všechno převrátilo a na povrch se drala Ell, která byla před x lety zadupána hluboko do země. Vzdělání je pro mě pořád důležité. Ale ne tolik. Vždycky jsem měla naprosto jasno, se kterým titulem dostuduji a teď nějak nevím. Neskončím to dříve, abych se mohla věnovat... Abych se mohla věnovat rodině? Kus hezkého papíru s potvrzením o dosažení něčeho si přeci můžu získat dodatečně. To, jaká jsem teď už se nikdy nevrátí. Léta běží...

Píšu tu, jako bych se chystala na mateřství. Za tak palčivou situaci nepokládám, ale přijde chvíle, která bude vyžadovat odpovědi.
Vím doopravdy, kam jdu a co si přeju? Jsem na to připravená? Dokážu to? Pochyby o mě samotné mě provází od nepaměti. Jak můžu dát život, když nevěřím sama sobě?
Nechci, aby to bylo příliš pozdě.
Ale zároveň to nesmí být příliš brzy.

Ell.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rezzy Rezzy | Web | 14. prosince 2016 v 10:45 | Reagovat

Ahoj Ell, chtěla bych ti napřed poděkovat za komentáře. O tom zavření očí při mdlobě slyším poprvé :-) Budu na to myslet.
Tvůj článek mě zaujal, ale nevím, co k tomu napsat. Taky přemýšlím třeba o dětech, ale nemám je s kým mít a taky to komplikuje moje nemoc (prášky v těhotenství apod.). A taky asi závislost na rodičích. I když to se snad změní, až si najdu partnera.
Jsou to složité otázky... snad na ně obě najdeme odpovědi.

2 Daisy Daisy | Web | 17. prosince 2016 v 16:06 | Reagovat

Taky jsem měla partnera a důvěřovala mu na 100 % a věděla jak spolu budeme navěky.. Podvedl mě, neřekl mi to a rok jsem žila v iluzi, než se mi to odvážil říct :). Rozešli sme se i ze sta dalších důvodů - intriky, manipulace, teror... Každopádně, bych ti přála, aby vám to vyšlo, jen, když to někde čtu, tak zkrátka nevěřím :(...
Vzdělání pro mě bylo důležité, ale nikdy ne prioritní. Takže je až podivuhodné, že já, můžu stoprocentně říct, že největší lajdák na světě, normálně studuju vejšku, ale jak se znám, později, bych si jí nikdy nedodělala.
Každopádně soudím, že ti tikají mateřské hodiny, tak pokud víš, že se okážeš kousnout a dostudovat za pár let, proč bys nemohla do mimča jít :)

3 stuprum stuprum | Web | 18. prosince 2016 v 2:06 | Reagovat

Ahoj, spoj se se mnou a mužů ti zaručit, že tvůj potomek bude mít bystrý, byť trochu podroušený rozum a bude se umět na párty odvázat! :D

4 Melly Melly | Web | 18. prosince 2016 v 16:32 | Reagovat

No, je krásné, že nad tím aspoň uvažuješ. Je to tvůj život a tvé priority - klidně se můžeš rozhodnout ukončit studium dřív a zakládat rodinu.. :) Pokud se budeš cítit připravená, samozřejmě :)

5 fall fall | 18. prosince 2016 v 20:24 | Reagovat

Tohle milá El nevymyslíš :-). Připadne mi ale skvělé, že nad tím takto uvažuješ. Ono - něco se může zvrtnout kdykoli,
a právě tam potom přijde "sklizeň" vnitřní přípravy.
protloukat se sama, eště s dítětem, není legrace,
ale ...vlastně i docela jo, vybuduješ-li si dobré pilíře,
a nezanevřeš-li na Svět.
Držím palce:-)

6 ordinary-princess ordinary-princess | Web | 24. prosince 2016 v 9:47 | Reagovat

Milá Ell, tyhle pocity přesně znám a občas se v nich cítím ztracená a poté nakonec nad tím raději nepřemýšlím, protože by mě to asi sužovalo.  Ale dle mě to přijde postupem času. Všechno časem.Čas sice běží, ale my si mezitím ten život musíme užít. A já ti přeji obrovské štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama