Podivnosti (?)

17. října 2016 v 23:32 | Ellaria |  Zamyšlená
Jsou věci či lépe řečeno způsoby jednání, které považuji za normální ba samozřejmé. Ovšem udivené pohledy, kterými jsem čas od času obdarována jsou smutným svědectvím, že slušnost/úcta nebo prostě vřelé mezilidské jednání se vytrácí a stáváme se bezohlednými.
https://secure.static.tumblr.com/e89c57b089591197f0c0cc0a095b1778/jmpoyfb/BUKn66wfr/tumblr_static_tumblr_static_ghojbfpg940g080k888so404_640.jpg



Tak třeba mi přijde normální pozdravit řidiče, když nastoupím do autobusu - jasně, že nekřičím přes celé MHD "dobrý den", ale pokud nastupuji předními dveřmi, tak pozdravím. O linkových autobusech ani nemluvím přeci nevyštěknu, kam jedu, nesbalím lístek a tradá se posadit.
Stejně tak mi přijde normální pozdravit/poděkovat/rozloučit se s prodavačkou.
Pomoct mamince s kočárem do zmiňovaného autobusu/do schodů.
Uvolnit místo těhotným, starším nebo jinak handicapovaným.
Optat se, jestli je to místo volné a můžu si přisednout.
Říct "zdovolením" když potřebuji projít.
Takticky upozornit ženu, že by si měla upravit sukni a namísto ztřeštěného chichotání - příště se to může stát mně.
Podat pomocnou ruku někomu, kdo na ulici upadl/rozsypal celý nákup.
Usmát se.

Mohly by to být desítky příkladů.
Vím, že lze argumentovat - proč být milá na prodavačku, která je protivná až na půdu? ... Inu, není to reakce, kterou očekáváte, když jednáte vstřícně. Ovšem věřte, že zachování úsměvu a milého tónu ji vykolejí daleko víc, než kdybyste se s ní začaly hádat a volat vedoucího.
Jistě nastávají chvíle, kdy je zapotřebí se "bránit", protože opravdu nemůžete za špatnou náladu někoho jiného.
Ale co by Vám udělal jeden úsměv, který zítra ráno věnujete průvodčímu ve vlaku?
Prodavačce v pekárně?
Uklízečce na školní chodbě?
Budou překvapení a možná nebudou chápat.
Ale určitě je to potěší.

Ell.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 18. října 2016 v 12:10 | Reagovat

Přijde mi, že MHD a obchody kam chodím, jsou plné uspěchaných, protivných lidí, kteří o věcech, která jsi psala v odstavci pod obrázkem, v životě neslyšeli.

2 Melly Melly | Web | 18. října 2016 v 18:06 | Reagovat

No..:) jako asi ve dvou bodech se nechovám podle tvých měřítek "správně" a v ostatních se někdy taky zapomenu... ale nenazvala bych to podivnosti, jako spíše prostě slušným vychováním a je krásné, že ty na to tak myslíš a konáš to:)

3 Rezzy Rezzy | Web | 19. října 2016 v 16:17 | Reagovat

Kéž by všichni přemýšleli takhle :-(

4 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 20. října 2016 v 7:53 | Reagovat

Bohužel je to pravda, dnešní doba, co na to víc říct. Hezky napsané.

5 Polly Polly | Web | 20. října 2016 v 17:06 | Reagovat

Kiež by bolo viac ľudí ako ty. Šoféra síce nezdravím ;D...ale od jednej kamarátky som si osvojila vetu "smiem si prisadnúť?" Aj najnepristupnejšie pôsobiaci ľudia sa obvykle usmeju a človek hneď cíti lepšiu energiu, keď vedľa nich sedí :-)

6 Kika Kika | E-mail | Web | 29. října 2016 v 22:26 | Reagovat

Slušnosti mě nejvíce naučila léta brigády za pokladnou :D mělo by to být povinné a pak by ses člověk asi nestačil divit kolik příjemných lidí by se najednou objevilo :D

7 steel32 steel32 | Web | 30. října 2016 v 14:29 | Reagovat

jooo, se vším naprosto souhlasím :D zvlášť do autobusu si nedovolím nastoupit a nepozdravit, jednou sem jako malá nepozdravila a řidič mě za to tak zjebal, že od tý doby zdravím furt :D
a s tou sukní stejně tak, taky si vždycky řeknu, že se to pak může stát mě že jo, ale tak nějakejm těm puberťákům to připadat vtipný bude, asi sem nebejvala jiná :DD
i když teda taky mám někdy den, kdy na nasraný prodavačky nedokážu bejt milá :D ale jinak se snažím, fakt :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama