A jaká jsem?

31. října 2016 v 21:39 | Ellaria |  Pocity
Ciao.
https://secure.static.tumblr.com/51699a5051c7017d00523f957e1a1338/dxzvhf9/kX7nda3nw/tumblr_static_tumblr_static_9q2pknqy3rk80o4g8ksko40s8_640.jpg



Život je o hledání.
Zaměstnání.
Školy.
Partnera.
Přátel.
Zájmů.
Výbavy a doplňků.
Stylu.
Míst.
Pocitů.
Neřadila jsem dle důležitosti.
Život je o hledání sebe sama.
A tak si říkám, jak jsem ráda, že jsem se našla a vím, kdo jsem.
Opravdu?
Občas mám tak šílené pochybnosti, záchvaty, točení hlavy, bušení srdce, úzkosti a obavy... Kdo vůbec jsem? Vždyť přeci vůbec nejsem taková za jakou se vydám, jsem docela jiná a něco uvnitř mně se svíjí v zoufalém klubíčku a kříčí na celé kolo, chce to ven!
Pak si zase říkám, jak jsem hloupá a snadno podléhám impulsivním pocitům - jen mě něco rozhodilo, mám pocit, že je na mě celý svět nespravedlivý a protože si nemůžu sednout uprostřed chodby a rozbrečet se (a ony by mi ty slzy pomohly ze všeho nejvíc) mám takové zcestné představy, které mě nutí pochybovat o všem a všech kolem sebe.
A především o sobě samé.
Samozřejmě se nemohu ve všech kruzích prezentovat navlas stejně - existují určité zásady o tom, jak se v které roli chovat a tak se s nadřízeným nemůžu bavit stejně jako s kamarádkou. Ale nijak se přeci nepřetvařuji, ne? Bez ohledu na místo a své postavení vyjádřím své stanovisko - byť forma se liší. Nedělám ze sebe nikoho jiného, stále to jsem já a nikdo jiný.
A já přeci vím, kdo jsem.
Doufám.
Ell.

Ani nevíte, jak mi to psaní pomáhá...
Díky Vám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Melly Melly | Web | 1. listopadu 2016 v 14:08 | Reagovat

Občas prožívám něco podobného. Ano, pláč je občas nutný "ventil"...

2 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 11:08 | Reagovat

Někdy je lepší se prostě vybrečet, co na to říct :). Moc hezky napsané.

3 Marjane Marjane | Web | 4. listopadu 2016 v 14:05 | Reagovat

Zjistit, kdo jsem, je krásný a víc než dostatečný cíl. Pochyby k tomu patří a taky mě štve, že nemůžu být více impulzivní - ve chvílích, kdy jsem nejvíce vyčerpaná, bych si prostě nejradši uprostřed chodníku na deset minut sedla v klidu se vydýchala.

4 neweresth neweresth | Web | 6. listopadu 2016 v 10:13 | Reagovat

Heh, pořád a stále, sám v sobě zahleděný. Jo tak, nějak se taky často cítím, nároky a cíle (jeslti nějaké jsou). Společnost. Pokaždé jseš jiným svým já, nejseš jenom jediná ty. Marně tápu, co znamená být sám sebou, když jseš pořád někým jiným, ale tebou. ^^

5 steel32 steel32 | Web | 6. listopadu 2016 v 11:46 | Reagovat

joo, taky si vždycky říkám, že KONEČNĚ vím kdo jsem a najednou mě něco rozhodí a úplně si říkám jak ztracená vlastně jsem :D
a vždycky si říkám, že lepší než ze sebe dělat něco jinýho, tak je lepší mlčet :D

6 ordinary-princess ordinary-princess | Web | 6. listopadu 2016 v 21:57 | Reagovat

Směj se dokud můžeš - dřív než ti zuby vypadají, plač, dokud máš z čeho, pak už to nebude slza, ale třeba rýma.. Buď šťastná, protože tak jsi krásná. A bud sama sebou, protože tak jsi štastná a sakra už víš, kdo jsi a to tak moc ráda čtu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama