Když volá minulost neodpovídej; nic nového by Ti neřekla...

29. června 2016 v 23:53 | Ellaria |  Den za dnem
Často uvažuji nad svými vlastnostmi/zvyky a říkám si, jestli jenom já jsem vyšinutá anebo je na tom spoustu lidí stejně jen o tom nemluvíme.
http://65.media.tumblr.com/a63e925b58ebf4c1f1e2748d0ca7f834/tumblr_mrynpjZArH1rpri2zo1_1280.jpg



Víte, jsem moc šťastná za to, co mám - o tom jsem tu již psala. Jenže to mi nebrání v tom, abych se velmi skrytě ohlížela za sebe a donekonečně si procházela, co mě dříve potkalo. Ne, že bych v těchto vzpomínkách nacházela něco nového, ale zaobírám se jimi více než bych měla.
Myslím na věci, které jsem dělala. Ne vždy to bylo podle kodexu "správně vychovaná dívka" a stále jsem se nerozhodla, zda se za to stydím nebo to můžu připsat bouři, kterou si dříve či později projde každý dospívající. Nevím, zda o tom chci mluvit nebo to pohřbít a dělat, že se nikdy nic nestalo.
Myslím na všemožné události, kterých jsem se účastnila nebo jsem byla svědkem. Měla jsem to zapotřebí? Jednala jsem při tom správně? Neměla jsem se sebrat a odejít? Nebylo by lepší tehdy mlčet, všechno hodit za hlavu a nevázaně se bavit? A pokud jsem se bavila neměla jsem radši odejít? Jak jsem mohla některé věci dovolit?!
Přemýšlím nad člověkem, který mi hodně ublíži. Kterého jsem nechávala, aby mi hodně ubližoval a přitom jsem se mu stále držela nablízku, omlouvala jej a přiklášlovala jeho skutečnou tvář. Stydím se za to, že na něj myslím - byť bez jakéhokoliv podtextu, jen si procházím, co jsme zažili a co si řekli a tak dále. Jistě, že bych to nechtěla zpátky, nejsem blázen, pro boha! Ale proč ho mám tak často v myšlenkách?

http://41.media.tumblr.com/d78b685bd11e3e1ce73a70ac1dbcb7f6/tumblr_ndjk1ykZSU1rnecpgo1_500.jpgTrápí mě, že se minulostí tolik zabývám. Ať už se mám či nemám stydět, chlubit nebo takticky mlčet je to minulost, na které nic nezměním ani kdybych se rozkrájela. Myšlenky na ní jsou svým způsobem zbytečné. Mohu se z ní poučit, mohu sama sobě vynadat a doufat, že podobné chyby nikdy nezopakuji nebo si přát abych si nějaký báječný zážitek zopakovala, ale... To je všechno.
Nic se nezmění a jen to obtěžuje mé přítomné já. Jsem úplně jinde než jsem byla před pár měsíci a byť jsem to stále já, Ellaria, do jisté míry jsem někdo úplně jiný - člověk v jiné životní situaci, v rámci možností vyrovnaný a soběstačný, uvážlivý. Nikoliv hromádka neštěstí a uzlíček nervů, který se řídí ostatními a snaží se zapomenou kým je.
Možná mi někdo měl dát pořádných pár facek. Možná jsem měla být silnější. Víc se snažit. Možná jsem to měla udělat všechno jinak.
Možná. A nikdy se to nedozvím.
A možná kdybych jednal jinak - lépe - bych dnes nebyla tam, kde jsem a s těmi, se kterými jsem.
Ell.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cincina cincina | Web | 30. června 2016 v 19:43 | Reagovat

Je pravda, že když se člověk hodně zaobírá minulostí, která nebyla až tak růžová, tak ho to ničí:) Mě třeba myšlenky na mou minulost hodně unavují, ale i přesto na to dost myslím. Takže tě vlastně chápu:)

2 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 2. července 2016 v 8:18 | Reagovat

Jsme na tom všichni stejně, jen o tom nemluvíme...

3 Rezzy Rezzy | Web | 2. července 2016 v 10:42 | Reagovat

To motto mě hodně zaujalo, hezké. Mám to podobně, taky se zabírám minulostí... přemýšlím, co jsem udělala za chyby, co jsem mohla udělat jinak... a taky se donekonečna hrabu v mojí nemoci, jak to začalo, jak ataky probíhaly atd., asi bych tomu neměla věnovat tolik pozornosti a spíš se soustředit přítomnost...

4 E. E. | Web | 2. července 2016 v 16:04 | Reagovat

Minulostí se zabývám hodně, přemýšlím nad ní a někdy si vybavuji, co by jak mohlo být, kdybych tohle udělala, jak by to asi vypadalo? Co bych tím dnes mohla získat? Avšak pak mi dochází, že tyto úvahy jsou zbytečné, protože to nezměním, naopak mi to může pouze ublížit. Minulost dokáže sama dosti zraňovat, pokud jsme neměli minulost dle našich představ.

5 Elis Elis | Web | 8. července 2016 v 22:02 | Reagovat

Na minulosti není nic špatného pokud ji dovedeme správně vyhodnotit a poučit se ze svých chyb a hlavně se nad ní nedojímáme a nebo něčeho nelitujeme... to je k ničemu a jen nás to emočně rozhodí, to je už pryč, minulost se nedá změnit, jen z ní o něco chytřejší můžeme hledět do budoucnosti...

6 Kvinna Kvinna | Web | 9. července 2016 v 12:41 | Reagovat

Bohužel, také si právě procházím pubertou -hrozné peklo, mimochodem- a zrovna nedávno jsem byla ve stejné situaci jako Ty. Upřímně, nebudu tu psát žádné rady, protože já sama o žádných nevím, ale snad Tě alespoň trochu povzbudí, že časem to přejde. Bude to dlouhá a těžká cesta, ale zvládneš to.

7 Ordinary-Princess Ordinary-Princess | Web | 11. července 2016 v 17:58 | Reagovat

Vsichni si obcas promitame minulost, prece je to soucast naseho zivota, at uz je jaka je, furt je v nas. Ja objevila novy life, kde me minulodt zatim nedoprovazi. Ale kdyz jsem doma, kde jsem vyrustala, mam v hlave minulost neustale? Praha na me dobry vliv? A tobe mi mozna nejaka zmena taky prospela. Zkus jet na vylet, kde na minulost nebudre cas :)

8 steel32 steel32 | Web | 14. července 2016 v 11:14 | Reagovat

myslim, že všichni máme takovýho člověka, kterej nám ubližoval a mi ho nechali a přesto nám určitým způsobem chybí :/
zastávám ten názor, že i ty chyby v minulosti byly správný, protože, přesně, teď bys nebyla tam kde si. a jestli se ti nelíbí tam kde si, tak brzo zjistíš, že to taky bylo z dobrýho důvodu :D trochu zamotaný, ale chápeš, žejo? :D

9 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 21. srpna 2016 v 1:05 | Reagovat

Still alive, darling?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama