Poselství

9. dubna 2015 v 21:46 | Ellaria |  Mixle (i pixle)

Vana.
Vana plná horké vody.
Vana s pěnou.
Vana, ze které ve spirálkách stoupá pára.
Malá koupelna.
Docela maličká.
Pod vrstvou pěny se chvěje drdol vlhkých vlasů.
Holka. Obyčejná. Ani stará ani mladá, ani hubená ani tlustá. Snadno na ni zapomenete, když ji potkáte na ulici.
V ruce žiletku. Ostří klouže po kůži.



Stačilo by trochu zatlačit, jen trochu smeknout rukou a zůstal by šrám. Objevila by se krev. Končetina by pulzovala bolestí. Fyzickou bolestí. Fyzická bolest může být velmi silná a dokáže odvést pozornost prakticky od čehokoliv. Holka to ví, při úrazu to zažila. Všechno bylo jedno, existovala jen pálící bolest.
Tohle by nebylo ani zdaleka tak hrozné. Ale červený potůček, ze kterého se ji zvedá žaludek by ji na nějakou dobu zabavil. Pár minut? I pár minut se ve zlých dobách vyvažuje zlatem. Jen na chvíli zapomenout a uvolnit se.

Stačilo tak málo. Maličko přitlačit.
Neudělala jsem to.
Proč? Protože jsem srab? Protože mi za to nestojí absolutně NIC, nic abych si ublížila? Protože moje racionální stránka http://s6.favim.com/orig/65/bathroom-beautiful-dress-flower-crown-Favim.com-611545.jpgzačala křičet? Protože se znám dost dobře na to, abych odhadla, že jakmile mi začne ve větším množství téct krev, tak s sebou seknu a nestojím o to, aby mě máma lovila z vany a pídila se po tom, co se sakra stalo, zda jsem tak neschopná, že si neumím oholit nohy, aniž bych se nepodřízla jak podsvinče?
Děkuju hezky, nechci.

Navíc jsem dospělá, rozumná žena. Bolí to a je to těžké. Ale nic netrvá věčně. Ze srdce tomu věřím a vím, že to skončí. Že to bude lepší. A já to vydržím, vydržím a neublížím si. Takhle to nejde.
A to moje dnešní poselství i pro vás, ČTENÁŘKY! Vím, že si tu chodím stěžovat, píšu o svých negativních myšlenkách a stavech a v nejednom článku hapruju si myšlenkou, že si něco udělám. Ale ať situace vyhlíží sebezoufaleji a sebesmutněji a nevíte, kudy kam a proč a nač a co se to děje a proč se to děje zrovna vám... Ať to je sebehorší, nikdy to nestojí za to, abyste vztáhly ruku samy na sebe. Za to nestojí žádný chlap, žádná hádka s přáteli či rodiny, průser sebevětšího kalibru v jakékoliv oblasti. Ne všechno se dá napravit - ale všechno se dá řešit.
Vždycky.

Ellaria.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veršotepá Veršotepá | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 21:58 | Reagovat

"Žádný chlap, žádná hádka s přáteli či rodiny, průser sebevětšího kalibru v jakékoliv oblasti..."

A co třeba fascinace? Co když je onen "průser" jednoduše ta nejjednodušší zvědavost? Chyba ve stavech duše, ve vnímání. Špatně nastavená hranice, co se smrti a bolesti týče? Co když prostě tohle Tebou jmenované chování nemá racionální či snad pejorativní základy? :)

2 Katherine155 Katherine155 | Web | 9. dubna 2015 v 22:17 | Reagovat

Ja take casto pisu o negativnych vecech. Kdyz nic neni pozitivni, tak proc psat o pozitivnich vecech. Ja osobne o smrti premyslela dost casto. Nebylo to teda kvuli klukovi nebo pratel. Mam k tomu uplne jiny duvod. Uz jsem se i o to dvakrat "pokusila" ale nevyslo to, asi neumim zkratka moc pritlacit na ziletku. Asi jeste neni muj cas "odejit". Ale pro pripad mam u sebe porad ziletku. Nevim proc, ale jednou jsem si ji dala do penezenky a od te doby ji tam nosim. Stale mam mizerny zivot, ktery svoji za nic. Nebo spis lide o kolo mi tento zivot zpusobuji a delaji tezsi. Ale kvuli nim se zabit? Tak to ani omylem. Radeji se jim snazim jeste usmivat do obliceje, aby videli, ze se jen tak lehko nezlomim, i kdyz mnohdy je to velice tezke!

3 Niki Niki | E-mail | Web | 10. dubna 2015 v 9:03 | Reagovat

Je to ťažké, je ťažké bojovať za život, možno bojovať za niečo v čom ani nevidíme zmysel, kde nevidíme tie pekné veci, ale oni v tom živote skutočne su :), držkaj sa zlatíčko. Ty to zvládneš a bud na seba hrdá tak ako sme my na Teba :). Nevzdaj sa :)

4 Rezzy Rezzy | Web | 10. dubna 2015 v 10:25 | Reagovat

Ani nevíš, jak mě to štve a mrzí, že se tak trápíš. Vůbec si to nezasloužíš. Doufám, že se to už konečně brzy obrátí a bude zase lépe. A máš pravdu, nikdy nic nestojí za to, aby si člověk ublížil... Napsala jsi to moc hezky.

5 steel32 & darthnellr steel32 & darthnellr | Web | 10. dubna 2015 v 23:48 | Reagovat

souhlas, nestojí to za to prostě!
a snad tyhle nálady aspoň na chvíli přestanou :/

6 cincina cincina | Web | 11. dubna 2015 v 10:01 | Reagovat

Tak tohle je moc krásné poselství:)
Sebepoškozování docela rozumím, protože jsem ho sama zažila. Nezdá se to, ale pomáhá to:) Ale není to správný. Člověk by si prostě ubližovat neměl.
Já doufám, že se budeš mít už jenom dobře.

7 silluety silluety | Web | 11. dubna 2015 v 16:27 | Reagovat

Přesně tak! řezání je k ničemu, musíš vstát a jít. Rány se ti zahojí, ale ten pocit už pak ne a nebo pomaleji..

8 Elis Elis | Web | 11. dubna 2015 v 20:06 | Reagovat

To ne, to je k ničemu, nic to nevyřeší...

9 :* :* | Web | 12. dubna 2015 v 21:16 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi to neudělala, já taky jsem chtěla hodněkrát, v mém nejhorším období jsem byla pevně rozhodnutá, ue to udělám, ale pak když na to mělo dojít, zjistila jsem, že nemám ani na to to skončit. Možná to je dobře.
Přeju ti, aby ses měla líp, vážně bych ti to moc upřímně přála, trpíš už tak dlouho. :/ Ale je dobře, že si došla k závěru, že to za to nejstojí, nic a nikdo nestojí za to si ublížit.
Drž se, srdíčko! Mám tě v mysli! To dáš!

10 Melly Melly | Web | 13. dubna 2015 v 22:12 | Reagovat

Skvěle napsáno, doufám, že to aspoň někomu trošku pootevře oči, aby to nedělal...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama