Právo na špatnou náladu

4. března 2015 v 7:38 | Ellaria |  Zamyšlená
Dobré ráno, drazí ;)
V tuto poměrně časnou hodinu přicházím s jedním zamyšlením.

Naše nálada a její opodstatnění se řeší celkem často. I já to v rámci blogu dělám, prakticky v každém článku probírám, zda mi je dobře nebo špatně. A víte co jsem si všimla při procházkách internetem i reálným světem? Že lidé se v poslední https://kandidlykatie.files.wordpress.com/2013/06/tumblr_lgozjd0ioe1qdo2ilo1_400_large.jpgdobě stylizují do hrozně happy póz, všechno je pro ně skvělé, jsou přesvědčení, že i na negativních událostech lze najít něco dobrého, radují se z každého svého kroku, nutí do úsměvu své okolí a prostě mají všechno sluníčkové.


Takové lidi bych nakopala do zadku. Když pominu to, jak jsou s tou svou všeobímající dokonalostí a spokojeností otravní, tak mi to nepřijde vůbec skutečné, přijde mi to jen jako křečovitá póza, kterou zaujali v naději, že se přiblíží rozdováděným zahraničním seriálům, nebo proto, že si na novinkách.cz přečetli, že úsměv prodlužuje život.
Víte nic proti sluníčkové náladě a optimismu, kdo jej chce mít, ať jej má. Ale zároveň mi uznejte moje právo na to, že to prostě nesdílím a z nějakého důvodu jsem smutná/naštvaná. Nebo ten důvod možná nemám, ale nebudu na povel chodit s úsměvem od ucha k uchu.

Ráda se směju, ráda pozitivismus rozdávám, když jsem šťastná a spokojená je to super. Ale budu taková pokud budu mít důvod, pokud se mi bude chtít. Nefunguje na mě "s úsměvem jde všechno líp" a když mám náladu pod psa naopak mi https://secure.static.tumblr.com/428079b54482fedd34b6d38dfab946ea/h5kxxcw/k28nc4srb/tumblr_static_filename_640_v2.jpgprospěje dát tomu průchod, nucení do smíchu mě činí ještě podrážděnejší. Raději budu půl dne chodit zamračená a do něčeho si "kopnu" než abych si tři dny držela křeč ve tváři, než mě to skutečně přejde.
Možná mě odsoudíte jako škarohlída, ale já říkám - neberte mi moje právo na to, mít špatnou náladu. Tak to prostě je.

Ellaria

PS: Tímto článkem jsem se nechtěla nikoho dotknout, nebo kohokoliv odsuzovat. Buďte si každý, jaký chcete. Ale respektujte to i u ostatních a nenavážejte se do těch, kteří něco označí za špatné nebo se zrovna neculí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Michaela Michaela | Web | 4. března 2015 v 9:06 | Reagovat

Ono jde hlavně o člověk samotného, někdo má takový problémů že kdyby měl mít poád špatnou náladu tak se v životě neusměje. Já třeba nedávám nikomu najevo svojí špatnou náladu pokud nejde o nic vážněho, pokud ano vypovídám se z toho a je mi líp najdu nějaký řešení. Ale občas na mě padne špatná nálada jentak bezdůvodu, ale to bych si dala nejradši facku protože jsem na všechny protivná a nic mě nebaví. Ale jsem milovnice smíchu, takže se snažím vše špatným náladám zabránit :) Ale moc hezký článek :)

2 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 4. března 2015 v 15:36 | Reagovat

Já když vidím, že někomu není do smíchu, tak raději se o nic nepokouším, protože nejspíš mu opravdu do smíchu není, tak proč ho rozrušovat ještě víc. Znám to od sebe samotné, když mě není do smíchu, tak prostě mě opravdu štve, když se mě někdo snaží rozesmát. Teda neštve mě to tak do slova, jsem ráda, že se někdo pokouší mou náladu zlepšit, ale někdy to je prostě úplně zbytečné.
Popravdě, když mě není do smíchu, tak se do toho ani nenutím, stále se na všechny mračím, ale je to pro mě lepší, než se herecky usmívat. Herecký úsměv mám pouze, když nechci nikomu říkat své problémy :-)
Ale většinou si ty pesimistické nálady přivolávám vlastní chybou, jinak jsem totiž strašně usměvavý člověk :-)

3 cincina cincina | Web | 4. března 2015 v 19:56 | Reagovat

Já rozhodně souhlasím:) Znám lidi, kteří se pořád usmívají... a upřímně vůbec nechápu, jak to dělají:D
Jako jsou dny, kdy mám dobrou náladu a usmívám se na všechno a všechny, ale jsou dny, kdy bych se nejraději schovala pod zem.
Ale úsměv dělá hodně:) Dneska jsem jela autobusem a na něco jsem si vzpomněla:) Začala jsem se usmívat a lidi se na mě začali dívat:) Protože my jsme národ, který vypadá nepřátelsky. Vůbec se neusmíváme... lidi totiž často dávají průchod své špatné náladě. Jo, to já taky a docela často. Ale zrovna dnes jsem se usmívala:) A dokonce se na mě díval takový pěkný kluk!:D

4 Elis Elis | Web | 5. března 2015 v 7:31 | Reagovat

Tak já patřím k těm kteří se usmívají i pokud mám starosti a problémy, tak to nikdy nedávám najevo... nesnáším totiž litování a vyptávání, co mě je a co se mě stalo, protože u většiny lidí v tom nikdy necítím upřímný zájem ale spíše jen zvědavost a faleš... někteří lidé jsou rádi když se druhým nedaří, tak proč jim dělat radost a dávat najevo své slabosti, hodně lidí to dovede i zneužít...

5 Vivi Vivi | Web | 5. března 2015 v 10:56 | Reagovat

Na každého platí niečo iné. Niekto ked sa má zle ale nasilu sa zanče usmievať tak začne mať lepšiu náladu atd a niekto zas potrebuje tomu dať volný pád.

6 Allex Allex | E-mail | Web | 5. března 2015 v 16:50 | Reagovat

Skvělý článek! Já se vždy chovám podle nálady. Pokud mám náladu špatnou, tak se neusmívám od ucha k uchu. Ne vždy má člověk výbornou náladu. A myslím, že by se to mělo respektovat. :)

7 P. P. | Web | 6. března 2015 v 15:15 | Reagovat

Já se snažím usmívat stále, protože není nad to, když mi úsměv někdo vrátí :)

8 Arogantní lejdy Arogantní lejdy | Web | 6. března 2015 v 15:41 | Reagovat

Nemám ráda, když se někdo něčemu tlemí a já nevím čemu. Znervózňuje mě to. Vyvolává to ve mě vraždící sklony. Mám sto chutí za dotyčným přijít a říct: "Jestli se směješ mě, tak ti rozmlátím ksicht a jestli ne...tak taky." Huh, asi budu psychicky narušená. Radši se nesmějte!

9 Amelie Amelie | Web | 8. března 2015 v 0:55 | Reagovat

Souhlasím s tebou. Někdy jsem smutná, jindy šťastná a nestydím se za své pocity. Jen nemohu na blog psát to "negativní", protože to čtou lidé, kteří by toho dovedli zneužít, takže se snažím psát "pozitivně". A možná mi to i pomáhá překonat každodenní strasti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama