Páteční melancholie

20. března 2015 v 12:37 | Ellaria |  Den za dnem
Salut!

Psala jsem o slunci a dobré náladě. Teď se na povrch dere mrak(y).

Je toho tolik o čem bych chtěla psát, ale mám paranoidní pocit, že by v té kupě písmen někdo mohl identifikovat, kdo jsem. Bláhové? A co já vím, kdo navštěvuje můj blog? Nikdy jsem tu o sobě nepsala nijak blízce ve smyslu, jak vypadám, odkud jsem, co dělám... Ale na druhou stranu jsou tu tak niterní věci, že... Ví, to lidé kolem mě, že prožívám to, co sem píšu a mohli by mě tak poznat? Nevím. Ale mám z toho strach.


Nezávisle na předchozím odstavci musím přiznat to, že mě strašně rozčiluje, když mě a můj život řeší lidé, kteří mě v podstatě vůbec neznají. A to se týká i rodiny - ač nás pojí "stejná krev" ještě to neznamená tomu, že mě znají a že mi rozumí. Věřte nebo ne, už jsem dospělý člověk a moje rozhodnutí jsou výsledkem přemýšlení a toho, že chci kráčet po určité cestě. Rozumím, že pro mě chcete to nejlepší, ale to pro mě neznamená kráčet po nadiktované cestě.
A kdo jste VY (příbuzní, přátelé, kamarádi, povrchní známí), abyste mě soudili? Kdo je bez viny, ať hodí kamenem, to už se píše v Bibli.

Mám-li zavadit o vztahy... Není tu nic k popisování ani k radování, je tady jen zmatek. Beru to, že náš (ne)vztah skončil, ale ON by si měl ujasnit, co bude následovat. Nechce mě po stránce vztahové a nechce mě už vídat ani jako kamarádku/známou? OK.
Chceme být přáteli? OK.
Chceme se jen čas od času potkat, pozdravit se a jít dál? OK.
Chceme spolu (jen) spát? OK.
Chceme být partneři? OK.
http://uploadgoogle.ir/uploads/1404637969741.png
Víte, možná to zní zvráceně, možná nechápete, že bych byla se vším svolná, ale to je dáno tím, kým pro mě ten člověk je a co jsme si spolu prožili. Nepřijde mi, že bych se ponižovala, byla ubohá nebo něco podobného. O tom ale mluvit nechci. Každá z těch variant by byla přijatelnější než to bezvládí, co panuje. Protože já zvládnu být jeho kamarádka nebo milenka. Nakonec bych musela přežít i to, že bychom svoje životy docela opustili.
Ale nezvládám, když to je každý den jinak, nezvládnu být jeden den jeho milenkou, další dva dny nejlepší kamarádkou, pak se k sobě týden neznat, pak se spolu zase vyspat, pak se nevídat, pak být zase přátelé... Tak to nejde. Nedokážu se tomu postavit, dát tomu jednoznačný mantinel, má ode mě velmi volnou ruku, jsem natolik "hodná", že čekám na jeho ortel, přizpůsobuju se, jsem ochotna k němu spěchat kdy si vzpomene, protože mě potřebuje a já potřebuju jeho...
No, děcka nejsem hodná, jsem spíš blbá.

Díky za všechny vaše názory na mou váhu. Už jsem se taky trochu uklidnila a uznala jsem, že správné řešení není hnát se do drastické diety apod., ale spíše zařadit na svůj program sport/aktivitu, aby se mi postava zformovala - ovšem pár kil u toho shodit by bylo ideální. Můj cíl je 55 kg. To není moc, tři kilogramy dolů...
Vím, že to jsou až chorobné pocity, ale prostě... Mám pocit, že když budu hubenější bude to všechno.... Jinak-lépe? Že budu hezčí, oblíbenější, žádanější, že mě lidi budou mít radši...? Já vím, není to tak, ti skuteční by nás měli mít rádi pro http://zineinfo.com/wp-content/uploads/2014/05/1125.jpgnáš charakter a ne pro náš vzhled. Vím to. To jsou jen takové myšlenky, co mi létají hlavou.
Ale snad by si mohl někdo všimnout a třeba mít strach, co se děje... Ano, to je ubohost, nutit někoho, aby si mě všímal skrz strach. To je vydírání. Nechci to tak. Je to jen jako zoufalý výkřik, který říká "Prosím, neopouštěj mě a nenechávej mě samotnou. Ve svém životě tě potřebuju!"

Je možné, že tenhle článek smažu. Protože je strašně osobní.
A protože jsem v něm šílené myšlenky.
Ale potřebovala jsem se vypsat.

Ellaria
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čeká na každého člověka "ten pravý"?

Ano
Ne

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 20. března 2015 v 17:45 | Reagovat

Krásný článek a zaujal mě, ale vyhnu se rozdávání rad, jsou situace v životě, kdy nikdo druhý nám nepomůže a musíme si to vyřešit samy, je to náš život a my musíme  přijít na to co a jak chceme a k tomu ti přeji hodě síly...

2 Rezzy Rezzy | Web | 20. března 2015 v 19:12 | Reagovat

Taky někdy řeším, co psát na blog a kdo mi ho asi tak čte. Vím, že taťka mi na něj nejspíš chodí, trochu mě to štve, ale nic s tím nenadělám. To je nevýhoda toho, že to píšu na internet a může se k tomu dostat kdokoliv. Ale chápu, že ses potřebovala vypsat a doufám, že ti to aspoň trochu pomohlo. Vypsat se je někdy moc fajn.
Jinak zkoušela jsi s ním o tom mluvit, jak to cítíš, co ti vadí a tak? Nemáš to s ním vůbec jednoduché, jak tak koukám :-( Tohle by mi taky vadilo, nevědět ani pořádně na čem jsem a tak. No a k váze... pochybuju, že bys s takovou váhou byla tlustá, jak jsi předtím psala, podle mě je ta váha v pořádku, ale já asi zrovna nemám moc co říkat, když se sama snažím hubnout. Chápu tě a určitě je fajn, že chceš na to jít zdravou cestou :-)
Doufám, že mraky budou zase co nejdřív pryč a bude ti lépe! Držím palce :-) A nápad pozvat si kamarádky domů je fajn... ale dneska jsem byla u kamarádky, protože má ortézu, tak ať s ní nemusí jít přes celé město. A bylo to moc fajn dopoledne, zvládla jsem to myslím celkem dobře :-)

3 :* :* | Web | 20. března 2015 v 23:19 | Reagovat

Je mi moc líto, že se máš takhle. :/ Rozhodně nejsi blbá, jen pro milovanou osobu si schopná nejspíš udělat cokoliv, což je krásné, jen kdyby on byl taky takový.
Nejsi sama, kdo by byl rád za cokoliv, hlavně aby byla jistota v čemkoli. Taky bych to brala.
Máš super váhu! :O :3 Takovou bych chtěla též!
Budu ti držet palce, ať se to nějak vyjasní! :)) Přála bych ti, aby to dopadlo dobře! Zasloužíš si to! :)

4 Niki Niki | E-mail | Web | 21. března 2015 v 0:19 | Reagovat

Ah zlatíčko moje. Mám pocit, ako keby si písala to čo cítim. Určite sa neviem úplne vžiť do Tvojej situácie, pretože každý sme iný, no chápem niektoré veci. To ako nechceš papať- lebo potom to bbude lepšie, lebo potom budeš obľúbenejšia, lebo potom si ťa niekto všimne a bude sa zaujímať kedže sa bude niečo diať.... Ono to tak nie je. Pretože ľudia ktorí by sa zaujímali len o to ako vyzeráš Ti nestoja zato a myslím, že tí skutoční priatelia sa zaujímajú či Ti je dobre či Ti je zle.... Nariek tomu, že Ťa nepoznám osobne, si človek, z ktorého vyžaruje dobro- minimálne takto cez internet, cez maily a atď. Obdivuhodný človek, ktorý si zaslúži dobro a pochopenie, ktorý môže v živote dokázať ešte veľmi veľa :).... Tým, že nebudeš papať, že budeš slabá nič nedokážeš, skutočne nie, len bude všetko horšie, nálada pri nejedení pôjde ešte vic ku dnu a všetko by bolo na nič a to si Ty skutočne nezaslúžiš... Prosím Elli, ak to potrebuješ, ak by Ti tak bolo lepšie- napíš mi pokojne mail. Som rada že si. ♥ Drž sa prosím anjelik

5 Melly Melly | Web | 21. března 2015 v 20:55 | Reagovat

Ten "(ne)vztah" zní šíleně a úplně chápu, že to takhle nesneseš, ale možná právě tím, jak jsi "hodná", mu umožňuješ, aby to prodlužoval a nemusel se úplně rozhodnout...
S tou váhou to zní teď rozuměji. A sport ti udělá určitě i dobře na duši:)

6 Allex Allex | E-mail | Web | 23. března 2015 v 20:13 | Reagovat

Pěkný a zajímavý článek. Jednu dobu jsem měla pocit, že když budu hubenější a krásnější, tak si mě lidi budou víc všímat a "zapadnu". I teď si to trochu myslím, ale už mě to pomalu opouští..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama