I nejtalentovanější potřebuji při průchodu neznámem světlo

2. března 2015 v 0:16 | Ellaria |  Mixle (i pixle)
Mám silnou potřebu napsat článek, ač se mi myšlenky neuspořádaně rojí hlavou a nejsem si jistá o čem přesně by měl být. A tak snad bude o všem a zároveň o ničem.
https://36.media.tumblr.com/905c038203f6d4853923a8251b76d1df/tumblr_n9nko9tgax1r5gmiko1_500.jpg



Přemýšlím nad pojmy jako je pravda a lež. Všechno je tak relativní a proměné. Všechno záleží na úhlu pohledu a na tom, jak formulujete svou otázku. Všechno přichází tak nenuceně a přirozeně, že nemáte čas se zastydět, nebo nad odpovědí déle přemýšlet. U některých věcí skutečně nelze dokázat, že to je či není pravda. Alespoň do chvíle než na trh přijde přístroj, co čte myšlenky.

Bylo by načase a vhodné odhodit okovy, které mi nasadil ON. Nebo snad láska. Nebo možná i já sama, dobrovolně. Těžko říct. Ten cit mi není k ničemu dobrý, drží mě v šachu a nutí mě prožívat samé příkoří. Sama sobě se divím, že po všech událostech poslední doby k němu cítím to, co cítím, neumím si pomoct. Stále to ve mě plane se stejnou intenzitou. A divím se i jemu, libuje si snad v tom, že mě tak mučí? Nechce mě, byla jsem odmítnuta, ale zároveň mě nenechá odejít.
Víte, možná by bylo dobré, kdyby se objevil někdo nový. Ale chyba lávky u mě nikdy nefungovala teorie, že zlomené https://40.media.tumblr.com/908fa71201dbe133e9db2d8b89c84645/tumblr_mkw462s1qO1rrc8p9o1_500.jpgsrdce se musí přelepit novým objevem. Nejdříve ze všeho musím sama nabrat dech, vzpamatovat se, chvíli si lízat rány a alespoň malinko zapomenout, nechat od sebe všechny ty pocity a vášně odplouvat. Pak teprve můžu jít dál. Je to velké dilema. Věci nemohou věčně stagnovat, nový objev nebude čekat věčně, ale zároveň nemůžu dovolit, aby šly věci příliš rychle, protože pak bych v sobě měla jen zmatek a výčitky svědomí....

Přála bych si, aby bylo léto. K létu vkládám svoje naděje...

Zjišťuju, že navzdory všemu žiju dosti bohatý život. Nevím, jak někdo může být spokojený s tím, že se plácne za televizi nebo počítač a tam prosedí dny i noci. To vám stačí, to je celé? Vždyť je toho tolik, co by měl člověk zkusit, ochutnat, zažít? Jsem teď v jednom kole a není mi to nepříjemné. Jsem ráda.

Kamarádka se teď chová jako roztomilé malé koťátko a hrozně by mě chtěla vidět a užít si nějakou akci. Ten názor nesdílím, ale nechávám ji plánovat. Ještě si sama musím rozmyslet, zda ji to nakonec zatrhnu, nebo povolím, ale vážně si promluvíme o všem, co se stalo o jejích lžích a křivdách, o tom jak mě hodila přes palubu. Vím, co si pomůžu, když budu otevírat minulost? Nepomůžu, ale mě to žere s každým nádechem a mám-li se pokusit naše přátelství nějakým způsobem resuscitovat, pak to musím pronést nahlas. Prostě už to nemůže být jako dřív, zasadila mi ránu příliš hluboko, je mi líto.

Přijde mi, že zase procházím metamorfózou. Okolí ji možná nevidí a neregistruje, ale pro mě to jsou silné změny. Nemám z toho negativní pocit, jsem ráda. Alespoň se konečně něco děje. Na konci toho procesu tu bude stále Ellaria, stará dobrá Ellaria, ale zároveň úplně jiná a nová.
Díky bohu.
E.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 2. března 2015 v 1:56 | Reagovat

Ano, záleží na úhlu pohledu, o tom s dcerou mluvíme často. A taky se těšíme na léto.

2 Rezzy Rezzy | Web | 2. března 2015 v 11:28 | Reagovat

Díky za všechny milé komentáře. A s tou kamarádkou tě chápu, v takovém případě se asi zrovna otevřít tu minulost hodí, abyste si to vyříkaly, když tě tak zklamala.
Moc ti na tvé cestě držím palce! Na léto se taky těším, sice nemám ráda pařáky, ale jinak je léto fajn :-) Teď mě štve, jak tady prší a je bláto, když jdu ven se psem, tak to abych mu pokaždé myla packy :-? To jsou starosti, co? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama