Paradoxy

24. února 2015 v 12:59 | Ellaria |  Den za dnem
Salut.

Znáte ty paradoxní okamžiky? Člověk (já) by měl být minimálně spokojený a naplněný radostí, šťastný. Ale tyhle pocity nějak váznou, je tu strach, úzkost a do očí se tlačí slzy.
Nechci to tak, ale neumím to zastavit.
Je to paradoxní. Konečně by tu byla příležitost smát se, ale nejde mi to tak úplně od srdce. Ale ano, byla jsem nadšená, ale stále se tu vznášel stín. Stín toho, co se stalo a má se stát, zda to bylo správně a pocit osamění.
Přejde to.
Všechno jednou přejde.

E.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 24. února 2015 v 16:31 | Reagovat

Jednou (co jednou, víckrát) jsem takový pocit měla taky. A vím, že to způsoby leda tak zmatek v hlavě. Ale zda-li se ti naskytla nějaká šance, tak se jí chop a neváhej, jelikož znovu přijít nemusí.  :-) Ale já vím, někdy je to opravdu těžké..

2 Em Em | Web | 24. února 2015 v 19:12 | Reagovat

Nenuť si to štěstí. Počkej na moment, až si prostě uvedomíš, že pro jednou je všechno fajn :) přeju ti, aby přišel, co nejdřív to půjde

3 Vivi Vivi | Web | 25. února 2015 v 18:29 | Reagovat

Aj ja práve prežívam takéto pocity. Nechcem ale nedá sa to občas prekonať.
Chceme ale je to ťažké, no ak neprestaneme bojovať tak raz príde to svetlo ktoré nám zlepší náladu:)

4 Elis Elis | Web | 25. února 2015 v 20:50 | Reagovat

Někdy se nám daří plno věcí, ale nepřináší nám to uspokojení, protože nám něco stále chybí, možná láska, nebo něco jiného co si ani plně neuvědomujeme, ale proto nemůžeme být úplně šťastni...

5 stihlejsi stihlejsi | Web | 26. února 2015 v 14:23 | Reagovat

Asi každý to dobře zná... kdyby to trvalo dlouho a obtěžovalo tě to, zkusila bych se obrátit na nějakého psychologa, nebo tak, prý to pomáhá. Někdy za tyhle pocity a myšlenky ani nemůžeme a vyvolává je "tělo" samo...

6 ♕ PetraLife.blog.cz ♕ ♕ PetraLife.blog.cz ♕ | E-mail | Web | 26. února 2015 v 21:06 | Reagovat

Drž se zlato!!! :)

7 Niki Niki | E-mail | Web | 28. února 2015 v 11:04 | Reagovat

Anjelik, drž sa prosííím, keby čokoľvek napíš mi, budem tu rada pre Teba :-*

8 D☮shie D☮shie | E-mail | Web | 28. února 2015 v 13:03 | Reagovat

Plně tyto "paradoxy" chápu. Měla bych být šťastná. Smát se. Ale nedokážu. Né od srdce. A proč se smát? Kždy to není od srdíčka? Naprosto to chápu. Mám přítele, milující rodinu, dokonce možná i jednu pravou kamarádku, škola celkem jde ale i tak je tu ta úzkost. Pocit který mě ohrožuje a provází snad celým životem. Je to strach? Strach žít? Přijde mi to tak.

9 Kika Kika | E-mail | Web | 28. února 2015 v 17:56 | Reagovat

:-( nenuť se do toho usmívat se, i když by možná konečně byl důvod. Podle mě Tvoje tělo bude vědět až bude připravené být šťastné ;)

10 :* :* | Web | 28. února 2015 v 19:49 | Reagovat

Nevím, jak tě povzbudit, ale chápu tě :/. Snad to brzo přejde. :)

11 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 28. února 2015 v 22:58 | Reagovat

Jasně že to přejde. Jednou přece umřeme. Ale do tý doby  zbývá ještě hodně času...

12 Amelie Amelie | Web | 2. března 2015 v 1:58 | Reagovat

Ano, i k takovým paradoxům dochází, takový je život. Držím palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama