Inzerát

9. ledna 2015 v 12:50 | Ellaria |  Mixle (i pixle)
Salut,

V posledních dnech si pohrávám s myšlenkou, že bych si podala inzerát. Zněl by nějak takhle:
Hledám organizátora/ku svého života.
Zn.: Urgentní!
Ač se namáhám, snažím, toužím, plánuju, projektuju, bilancuju, jednám - všechno je to zbytečné! Nezvládám to, propadám se pořád hloub (myslela jsem, že už to nejde) a jediný výchozí pocit je ten, že jsem totálně neschopná a dělám všechno špatně. Já už vážně nevím.
https://38.media.tumblr.com/bf8e6890b5131514634a8e6e7d757bdc/tumblr_mxitb8rvkk1qeunjro1_500.gif



Nikomu nejsem dost dobrá. Prarodiče na mě dělají obličeje, že jsem nechala školy a dle jej
http://fc06.deviantart.net/fs71/i/2012/041/3/7/unhappy_love_by_victor_yaroslavtsev-d4p8742.jpg
ich slov je "trápím". Nenechají si vysvětlit, že mě ta škola nebavila a ničila a že se samozřejmě budu hlásit na školu jinou
a titul mít budu. Ne,
už vidí, že přijímačky (opět) neudělám. Prý jsem si měla vážit toho, co jsem měla.
Vím, že trápím i mámu, která sice nic neříká, ale vím to. Pro ní nejsem špatná, jen vidí, že jsem nešťastná a nemá mi jak pomoct.
Kamarádka teď pendluje a zajímá se o mě. Ale já se nezajímám.. Nemám ji co říct. Nechci ji nic říkat.
Z duše nesnáším, když se mnou někdo nekomunikuje. Lidi, tak mě s odpuštěním pošlete do prdele, když mě ve svém životě nechcete, ale neuvalujte na mě tuhle ignoraci, která je svým způsobem velmi výmluvná, ale na druhou stranu nevím, co to má znamenat! Proč mi to děláš?!

Nemůžu spát. Je to fakt super, převalovat se několik hodin v posteli, hlavou se mi honí myšlenky, co mě dohání tak akorát k pláči a zoufalství, být unavená, ale nemoct usnout. Byla jsem asi minutu od toho, že si půjdu vzít prášky. Jsem vlastníkem prášků na bolesti, které jsou jen a pouze na předpis - což je samo o sobě všeříkající. Beru je opravdu výjimečně, jednak nejsem zastáncem chemie v těle a pak chci, aby byly vážně účinné, když si je vezmu a vždycky je https://fotoloos.files.wordpress.com/2011/05/leave_me_alone_by_cloud_room.jpgopravdu beru jen v těch chvílích, kdy bolesti nemůžu vydržet. Zároveň vím, že jsem po nich jako sjetá, usnu.
Neudělala jsem to, ale jak moc chybělo? Skoro stejně bolestně se dívám směrem, kde mám uloženou krabičku cigaret. Snad by se mi na pár minut ulevilo, kdybych si šla stoupnout ven, na chladný vzduch a vydechovala kouř.
Je mi zle. Pořád je mi tak zle, žaludek se mi stahuje a kroutí, stáčím pohled k toaletám a čekám, kdy tam budu muset vystřelit.
Nejradši bych si vzala lahev a podívala se ji až na dno. O tom vím na 100%, že by mi nepomohlo, bylo by mi hrozně zle a ještě bych provedla nějakou hloupost, ale tak trochu si říkám, že když budu v alkoholové otupělosti, třeba mě to všechno přestane tak bolet.

Chci zhubnout. Nemůžu se na sebe dívat do zrcadla. Mám cíl - 55 kg. To není daleko od mé současné váhy, povede se to. Chci to tak.

Asi jsem ubohá. Slabá.
Víte, vážím si Vás a toho, že tu jste se mnou a vím, jak jsem v posledních článcích plánovala velkolepost, stavěla se na nohy, předsevzetí - ale přijde mi to k ničemu. Proč? Nic z toho mě nikam nevede. Ztratila jsem svoje cíle a ideály, jsem sama, bezradná. Nechci slova o tom, že se mám vzchopit a že to bude zase lepší, že musím chcít a snažit se - copak to nedělám? Já už prostě nemůžu, nemůžu, nemůžu!!!!
Už nevím, jak si ulevit, kam se obrátit, co dělat. Ve všem mě pronásledují vtíravé myšlenky bolesti, touhy po tom, co nemám a mít nemůžu, všechno se mi hroutí pod rukama, kam šlápnu tam tráva neroste. Každý můj krok a moje gesto jen podporuje růst mé negace. Jsem podrážděná, vzteklá i zoufalá.
Hlavně zoufalá. Zralá na psychiatra.
Ellaria
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiwi Kiwi | Web | 9. ledna 2015 v 13:31 | Reagovat

Ahoj moc povedený článek. Něco takového jsem taky zažila, ale ne takhle :) Já se řídím takový heslem. "Co nevyléčiš ty, vyléčí čas " Určitě to bude dobrý :)) Přeji ti aby se ti zkoušky povedly :)!! Asi se to nehodí, ale ráda čtu tvé články a napadlo mě... nespřátelíme se :)? Dej mi prosím vědět na blog :) A určitě to bude dobrý!!
Kiwi

2 Niki Niki | E-mail | Web | 9. ledna 2015 v 13:47 | Reagovat

Anjelik, to, že sa prarodiče trápi a že sa mamka trápi, je to bohužiaľ ich vec a ty to nezmeníš, toto je Tvoj život nie ich. Ty to žiješ a Ty robíš rozhodnutia. Keď si sa trápila, nemalo to zmysel pokračovať v škole... Ja som tak isto odišla z jednej školy, pretože ma to tam ubíjalo, tak isto mi matka vravela ako nemám na prijímačky a čo nech si vraví, sama sebe som dokázala, že na to mám a som v škole, ktorá ma napĺňa.... Ja viem, že je to ťažké, keď zrejme nemáš podporu u rodičov a rodiny, ale nenechaj sa nii zdeptať, pretože pokiaľ sa im podriadiš, tak tie prijímačky nebudu pre Teba ľahké. Treba sa učiť, zaťať sa a ísť si za svojim snom, Ty na to máš!!!!! Ja Ti verím a spravím všetko, aby som Ti mohla trošku pomôcť a aby som tu bola pre Teba....

Čo sa nespánku týka, ten nikdy nepríde, pokiaľ budeš mať výčitky a zlé predstavy, myšlienky a atd ... Ja mám čatsokrát problemy so spánkom, kvoli minulosti, čo sa všetko dialo, ale dá sa to zvládnuť :) dá!!!! A tak môžeš zvládnuť aj chudnutie, pokiaľ to tak chceš, ale vieš- pokiaľ budeš piť, fajčiť a podobné nielenže ti nebude lepšie, bude Ti horšie, možno sa to nezdá, ale je to tak hrozná stimulácia mozgu, že potom prídu na rad zlé hormony a Tvoja nálada klesna ešte do väčšieho mínusu.. tak isto hmotnosť- pokiaľ Ti telo nebude vylučovať serotonín a iné hormony (pokiaľ nebudeš šťastná) tak chudnutie nepôjde....

Ako si mi písala, sú stereotypy z ktorých sa vieš tešiť, ako taká káva alebo prechádzka... tak ťaž z toho čo máš a buduj to čo nemáš :) .. vždy sú tu minimálne dve možnosti a aj v tomto to tak je, môžme sa mať dobre napriek problemom, pretože sa môžme tešiť z tých maličkostí, ktoré život ponúka...

Som tu s Tebou, keby môžem čokoľvek pre Teba spraviť, prosím napíš mi

3 Niki Niki | E-mail | Web | 9. ledna 2015 v 13:53 | Reagovat

čo sa týka nespánku, ten nikde neprejde*

4 Rezzy Rezzy | Web | 9. ledna 2015 v 16:19 | Reagovat

To je škoda, že to prarodiče berou takhle. Já mám naštěstí podporu od prarodičů z oboru stran. Ti tvoji tomu prostě asi nerozumí :-( Kašli na to. Je to jejich problém, ne tvůj.
Nevím, co bych ti poradila na spánek, ono je to těžké, někdy má člověk v hlavě úplný ohňostroj a usnout nejde, musí pořád přemýšlet a tak. Budeš si hledat nějakou tu brigádu? Já bych ráda, ale zatím na to ještě asi nemám a jsem ráda za to, že můžu být doma. Teď vyřizuju přerušení studia a budu muset na pracák. Taky už jsi byla na pracáku nebo jak to teď máš, jestli se můžu ptát?
Držím ti pěsti pro štěstí, ať je brzy líp, ono se to prostě musí zlomit a zase to bude lepší. A taky držím palce ať splníš svůj cíl. Taky bych chtěla trochu zhubnout, ale s těmi prášky to bude asi těžké.
Jinak nepřemýšlela jsi, že bys zašla k psychologovi? Tím nechci říct, že jsi blázen nebo tak něco, ale bylo by fajn, kdyby sis mohla s někým promluvit, s někým, kdo by tě podpořil a kdo by tě chápal, když nemáš oporu v rodině...

5 Dominika Dominika | Web | 9. ledna 2015 v 17:22 | Reagovat

Každý má někdy takové pocity..Pocity beznaděje, že na nic nestačí, nic nezvládá..Ale věř, že to brzy přejde..Je to chvilkové období a zase bude dobře.. Moc mě to mrzí, že to máš teď takhle těžké, moc ráda bych ti pomohla, ale ani nevím jak. Budu na tebe myslet a držím pěsti ať je všechno zase v pohodě, drž se !!

6 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 9. ledna 2015 v 22:31 | Reagovat

A jéje, holka! Tolik trápení a nejhorší je, že vím přesně, o čem mluvíš. O nespavosti si můžem povídat - naneštěstí nevlastním žádný prášky, který by to vyřešily. Škola nanic, vztahy nanic, já nanic. A jediný, co mi zní v hlavě je: I am only fat, ugly, stupid girl. Mrzí mě, co se ti děje, ale musíš být silná. A ne si říkat, že jsi slabá. Myslím, že se tady ještě objevím. Jen abych věděla, jak na tom jsi. Tvůj blog mě zaujal. Tvůj život mě zaujal.

7 Foxie Foxie | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 11:06 | Reagovat

Organizovat život... bohužel to je ve většině případů jenom a pouze na nás... nebo možná naštěstí?... Jsme na tom podobně, až na tu školu... já se hold prostě neobejdu bez věcí, co mě ničí asi...

8 raia | creyativite ^∇^ raia | creyativite ^∇^ | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 13:20 | Reagovat

moja babka je veľmi podobná ako tvoji prarodičia. často sa mi mieša do života a káže mi robiť čo je podľa nej správne. vypočujem ju a niečo si odtiaľ vezmem, ale väčšinou sú to typické rady typu: ale to taká nemôžeš byť! musíš byť milšia!" to mi povedala vtedy keď som jej povedala pravdu.
na tvojom mieste by som sa asi zamerala na nejaký cieľ ktorý chcem dosiahnuť napríklad na tú váhu, alebo prijímačky, alebo čo len chceš.
ja takéto pocity mám väčšinou vtedy, keď som dlhý čas vnútri že ani nevyjdem von. neviem ako je to u teba, ale čerstvý vzduch vždy pomôže. ^^

9 Vivi Vivi | Web | 10. ledna 2015 v 22:30 | Reagovat

Tak velmi ti rozumiem a s tým inzerátom si to vymyslela skvele a asi ti ten nápad ukradnem a podám si ho ja :O Chápem, že nemožeš aj ja to tak mám a pritom chcem, tak velmi chcem.
Bola by som rada, ak by ti bolo lepšie a aby si opäť bola šťastná a spokojná:)
Snažíš sa ja to viem:3

10 neweresth neweresth | Web | 11. ledna 2015 v 10:26 | Reagovat

Kočko, mrzí mě, že to vidíš takhle. Nebo, že to tak je. Nesmíš se nechat zničit jedním nějakým krokem, máš právo na to dělat to, co tě baví a chceš se trápit i v budoucnu něčím, co nesnášíš či ti nejde. Ne. Heh, když už jsi toho teda nechala, podej si přihlášku, podívej se na nějaký ty přípravy na ně a pka, třeba bych si našla minimálně nějakou brigádu, ať ukážeš snahu, že to prostě nevzdáváš, že život jde dál. Ano, líbí se mi ten postoj, že máš nějaký cíl, kterým jsi jseš určitě jistá, že jej dáš. Tak to prostě dáš. Prostě, jednou dole a jednou nahoře. Není to lehký, ale je třeba se tím prokousat. ((:

11 ♕ PetraLife.blog.cz ♕ ♕ PetraLife.blog.cz ♕ | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 13:45 | Reagovat

Tak přesně tenhle stav mám, znám a prožívám ho xx krát dokola. Shit. Z prarodičů si nic nedělej, u mě to vypadá tak, že já jsem ta černá ovce rodiny. Člověk si zvykne, hlavně mají ještě starou školu, jinou výchovu. Poslouchej je leda jedním uchem dovnitř a druhým ven. Věř mi, uleví se ti. S tím inzerátem si to vymyslela božsky. Taky by se mi hodil, haha...

Mamku nemám, takže nevím, jak se trápí rodič, když mě vidí nešťastnou. Protože u mě opět převládají časy, kdy si s tátou prostě nerozumím. Co dokáže tetování. Chci ho a budu ho mít a jedinej on je proti tomu tak, jak ještě nikdo. Co už..

Věř mi, bude dobře, zase bude. Teď nemůžeš a příště budeš tak nahoře, že se ti nepovede spadnout na dno ze dne na den. Život je horská dráha! :)) Jsem tu pro tebe! :)

12 Katy Katy | Web | 11. ledna 2015 v 15:54 | Reagovat

Netrap se a neber hlavně ty prášky! Já tenhle stav taky znám. Chce to pevnou vůli a sílu bojovat. Vybij  si ten smutek na cvičení- zvlášť když chceš zhubnout, cvičení je vždy prospěšné:) Držím ti palce u přijímaček!:)

13 Janča Janča | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 19:46 | Reagovat

Jestli jsi na tom vážně až tak špatně, tak by ti třeba ten psycholog pomohl. :) Ale já věřím, že se postavíš na nohy a budeš plná optimismu jako v předchozích článcích, kde sis dávala cíle, smysluplné cíle. Ne blbost, jakou je hubnutí na 55 kilo. Jestli chceš cvičit, je to dobrá volba, ale jestli držet dietu, bude ti akorát hůř.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama