Bolí to?

31. ledna 2015 v 16:55 | Ellaria |  Negativní
Zapomeň, nebo tě vzpomínání sejme,
jak mám opustit něco, bez čeho dejchat nejde...
Dala bych cokoliv za vteřinu jistoty, že to bez tebe zvládnu
Jsi všude kolem mě a nejde tě obejmout...

Jo, pořád se tu plácám mezi ničím. Články obsahují chvástání, jak se stavím na nohy a jak to bude všechno v pohodě, ale pravda je taková, že to vůbec není v pohodě. Chci být jiná, chci být silná, chci být v pohodě, přísahám, že chci! Snažím se, tolik se snažím, ale...
Ani trochu to není v pohodě.
http://asset-b.soup.io/asset/4812/6127_b78f.jpeg



Vyběhla jsem z domu, nevěděla jsem, kam jdu a kam chci jít. Došla jsem až na opuštěné místo, které mám ráda, dívala jsem se před sebe, dívala jsem, kde bych se mohla zahrabat (nenašla jsem nic). Propukla jsem v takový brek, že jestli šel někdo kolem, tak si musí myslet, že tam straší.

Říkám si, jestli to bolí.
Jestli to je rychlé.
Co je potom? Uteču tak svojí bolesti a bezmoci, budu na lepším místě? Krásnějším místě? Nebo alespoň na místě, kde nebudu nic cítit a nebude muset nic řešit? Je to tak? A kdo by si na mě vzpomněl, koho by to zabolelo? Kdo by se nad tím zastavil a řekl si "Co tu věčně usměvavou tvář dohnalo k tak hrozné věci?" Ano. Věčně usměvavá tvář, která uvnitř sebe umírá, svíjí se a puká ji srdce.
Ne, není to jen kvůli zlomenému srdci. Moje zlomené srdce je spíš pomyslná poslední kapka. On mi byl oporou a nadějí, jistotou, že ne všechno musí být nutně na nic, věřila jsem, že... Ale věřila jsem správně, nebo to byl jen přelud?http://data3.whicdn.com/images/58720311/large.jpg
Přetvářka je své podstatě hrozně snadná. Ale jsem velmi unavená, čím dál tím častěji odvracím tvář, ať si můžu sundat dobře naučenou masku.
Nechci vaše zděšené výkřiky, ať PRO BOHA, neblázním a podívám se na to rozumně, že se všechno spraví, ať se vykašlu na chlapy a všechno kolem sebe, ať se starám jen o sebe a svoje štěstí... Vím, jak jinak a lépe reagovat na něčí sebevražedné sklony? Ale já nevolám po pozornosti, nebo lítosti, jen píšu... Potřebuju se z toho vypsat, alespoň trochu si ulevit, sdělit anonymně svoje myšlenky.
Nikdy jsem nechápala sebepoškozování - jak někdo může vzít žiletku a pořezat se? Jak si někdo může něco udělat? Nenávidím fyzickou bolest, mám z ní strach. A teď? Snad bych ráda zatnula "drápy" a odvedla se tak od bolesti psychické. Jizvy, šrámy a modřiny na těle se jednou zahojí. A co jizvy na duši?
Když jsem měla úraz, bolelo to hrozně. Plakala jsem a omdlévala jsem bolestí. Ale věděla jsem, že ta bolest jednou pomine, že modřiny zmizí, že to bude jako dřív. Ale když mám duši roztrhanou jak cár papíru, když se cítím zlomená a pošlapaná, jak se dám zase dohromady? Přijde někdo, kdo mě na chvíli spraví a pak mě zase opustí? Ne, to už mám za sebou.
Radši nebudu obsáhle rozvádět, jak poctivě teď kouřím. Jo, není to dobrý. Jo, ničím tím jen sebe sama. Ale víte co? Mě to je fuk. Je mi to úplně fuk. Hm, tak se ničím - když mě ničí ostatní, proč bych nemohla i já sama? (Jo, vím. Hloupé řeči plné trucování a ublíženosti, které se hodí k předškolnímu dítěti).

Láska pomíjí.
A já si říkám kéž by. A už nechci víc.
Nechci.
Ellaria

Neplač pro lásku, která odešla.
Jestli to byla láska, vrátí se.
http://s5.favim.com/orig/54/broken-heart-happy-love-love-you-Favim.com-523119.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Osud mě...

Vede
Vleče

Komentáře

1 Elly Elly | Web | 31. ledna 2015 v 17:03 | Reagovat

Uplne v tvem clanku vidim. Mam ted stejne pocity.

2 cincina cincina | Web | 31. ledna 2015 v 19:41 | Reagovat

Zvláštní. Člověk ve tvém stavu by na žiletku rozhodně sáhl. Já to udělala. Cítila jsem se stejně jako ty. Sice se tak cítím pořád... není to kvůli lásce ani tak. Ale mám to podobný. Ty pocity... nejradši bych to šla někam vykřičet, ale nejsem ten typ člověka, co se sebere a někam jde. Já se radši trápím doma, sama, u depresivních písniček.
Přesně vím, co myslíš. Píšeš pozitivní články a pak ti najednou dojde, že je to nesmysl. Že nic není v pořádku.
Asi nemá smysl psát ti, že to bude v pořádku, když to nikdo z nás nemůže vědět. Tak snad drž se a všechno to zvládni:) Věřím ti.

3 Elis Elis | Web | 1. února 2015 v 14:27 | Reagovat

To je smutné, ale neztrácej naději, zase bude líp, každá bolest i smutek jednou skončí...

4 :* :* | Web | 1. února 2015 v 20:23 | Reagovat

Nebudu ti tu vnucovat, že bude dobře a že se všechno vyřeší. Doufám, že se aspoň ulevilo a pomohlo ti se vypsat. :) Jinak bohužel, asi tě chápu, dlouho se tohle se mnou taky táhlo, vlastně si nejsem úplně jistá, že je to úplně pryč. Někdy si říkám, že se umím jen dokonale přetvařovat, že tomu věřím i sama, ale ve skutečnosti to nikdy neskončilo. Vážně nevím..:/
Musíš bejt silná, jak půjde čas trošku se to zmírní, a pak nerada to říkám, ale pravděpodobně si zvykneš na tu bolest a bude ti připadat jako tvoje normální součást. :/
Moc bych ti přála, aby to u tebe bylo jiné. :)Tohle nikomu nepřeju. :/ Hlavně se drž a neubliž si! Myslím na tebe zlato. ;-)

5 Rezzy Rezzy | Web | 2. února 2015 v 14:21 | Reagovat

Je smutné to číst, ale musím říct, že tě chápu, taky jsem měla dny, kdy jsem přemýšlela nad sebevraždou. Ale nedokázala bych to udělat kvůli rodině. Jaké trauma by z toho třeba měl můj devítiletý brácha? Jak by to rodiče a moje bráchy ranilo...
Kéž bych ti mohla nějak pomoct, poradit. Myslím, že ti pomůže čas, ale mrzí mě, že si tímhle procházíš a přála bych ti, ať už je to brzy za tebou a jsi zase šťastná! Drž se!

6 ♕ PetraLife.blog.cz ♕ ♕ PetraLife.blog.cz ♕ | E-mail | Web | 2. února 2015 v 22:02 | Reagovat

Jak to děláš? Píšeš o mě? achjo :/ zlato, věř mi, i kdyby jsi zkusila ublížit sama sobě.. budeš na to vzpomínat později tak, jako malá a blbá. Stejně jako já. Ono to sice pomůže na chvíli, ale co pak? pak se všecko vrátí a ještě dvakrát horší.. chceš víc a víc.. Nikdo z tvého okolí, ale i z blogového světa by o tebe nechtěl přijít. Nebudu ti psát usměj se, musí ti to lézt na nervy.. hah.. Jen se drž.. chci, aby jsi byla šťastná..

7 Vivi Vivi | E-mail | Web | 4. února 2015 v 21:28 | Reagovat

Och je mi strašne ľúto,. že sa tak cítiš. Aj ja sa tak cítim, aj ked sa snažím aby to bolo lepšie. Aj ty sa snažíš. Ale nejde to... prečo to nejde?
Duša je strašne zožitá, ale raz to prejde otmu ver :) lebo jedno príslovie hovorí že Všetko sa vždy skončí dobre a ak to je zlé tak sa to ešte neskončilo:))
Myslím na teba, presne viem ako sa cítiš... ak by si chcela nechala som mail. Len task sa vypísať niekomu alebo sa porozprávať o všeličom:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama