Leden 2015

Bolí to?

31. ledna 2015 v 16:55 | Ellaria |  Negativní
Zapomeň, nebo tě vzpomínání sejme,
jak mám opustit něco, bez čeho dejchat nejde...
Dala bych cokoliv za vteřinu jistoty, že to bez tebe zvládnu
Jsi všude kolem mě a nejde tě obejmout...

Jo, pořád se tu plácám mezi ničím. Články obsahují chvástání, jak se stavím na nohy a jak to bude všechno v pohodě, ale pravda je taková, že to vůbec není v pohodě. Chci být jiná, chci být silná, chci být v pohodě, přísahám, že chci! Snažím se, tolik se snažím, ale...
Ani trochu to není v pohodě.
http://asset-b.soup.io/asset/4812/6127_b78f.jpeg

Není nic tak bolestivé, abychom přestali žít, není nic tak dokonalé, abychom přestali snít

28. ledna 2015 v 13:43 | Ellaria |  Mixle (i pixle)
Salut,

Vlastně jsem se delší dobu neozvala se smysluplnějším článkem, kde bych mluvila jasně a přímo. Všude uhýbám, mluvím v metaforách a přirovnáních (které možná chápu jen já sama), ale všechn to má za cíl jedinou věc - neudělat ze sebe v očích druhých slabocha a neublížit. Ani druhým a ani sobě.
Co se tedy stalo?
http://41.media.tumblr.com/300531543e28bd5b113fa802a2358d78/tumblr_naoavzpPuD1sfy5cgo1_500.jpg

Štěstí je volba (?)

26. ledna 2015 v 12:38 | Ellaria |  Téma týdne
Existuje o tom nejeden citát - štěstí je volba. Rozhodnutí. Každý svého štěstí strůjce.
Tolikrát už jsem četla "A tak jsem se rozhodl/a být prostě šťastný/á".
A já se ptám: JAK?!
http://29.media.tumblr.com/tumblr_m33zfjtzyG1r1mpfto1_500.jpg

Zakázané ovoce, nejsladší ovoce

24. ledna 2015 v 21:32 | Ellaria |  Téma týdne
Kde to celé začalo? Dost možná už jsou to celé věky. Pohybuju se v metaforáchá a bájích, ale snad mi to odpustíte. Kde má původ něco zakázaného? V ráji.
V ráji, kde nikomu nic nechybělo a kde bylo blaze. Kde si mohli Adam a Eva žít, jak uznali za vhodné. Až na jeden malý detail - na strom, který byl zakázaný. A co se nestalo? Zákaz byl porušen. Zákazy vždy vyzývají k tomu, aby byly porušeny.
Jablko. Opravdu chutnalo a vypadalo tak neodolatelně, anebo jej přikrášlil právě zákaz? :)
http://www.slaphappylarry.com/wp-content/uploads/2014/11/The-Evil-Queen-Snow-White-Disney.jpg

Šok(y)

23. ledna 2015 v 19:09 | Ellaria |  Negativní
Nevím, co cítím.http://cdnimg.visualizeus.com/thumbs/ee/59/,broken,feel,love-ee593d934a7a0f39bbd079dcfd05ac64_h.jpg
Nevím, jestli to je vztek. A jestli ten vztek je na mě samotnou, nebo na druhé.
Lítost.
Nevíra.
Křivda.
Pocit, že jsem byla obelhaná, podvedená. Že to všechno bylo celou dobu jinak.
Strach.
Výčitky.
Bolest.
????

Chtít neznamená mít

17. ledna 2015 v 20:03 | Ellaria |  Pocity
Asta la vista (baby!),
promiňte mi ten pozdrav, je absolutně mimo, ale nemůžu si pomoct.
Hodně z toho, co chci říct vystihuje nadpis i ta písnička.
Nerada používám slovo CHCI (vhodnější je podle mě třeba přeju si), ale tentokrát to asi nejde jinak...
Já chci... Moc chci a moc si to přeju.

Handicap a handicap

16. ledna 2015 v 19:15 | Ellaria |  Zamyšlená
Víte, nemám ve zvyku se vyjadřovat k politické scéně, panu prezidentovi a dalším oblíbeným tématům. Obvykle toho moc nevím, jen to, co proběhne sociálními sítěmi, případně útržky z televize, když jdu kolem. Nicméně jakmile se mluví o handicapovaných tak nastažím uši.
Handicapovaní mezi handicapované, normální mezi normální, zdraví mezi zdravé a všem tak bude dobře.
ANO i NE.
Jedna strana považuje tenhle výrok za pravdivý a správný, další mluví o diskriminaci a segregaci o sociálním vyloučení a znevýhodnění...
A pravdu mají svým způsobem všichni. On je totiž handicap a handicap.
(Nechci se tu vydávat za znalce, lékaře, politologa a nic jiného. Jsem jen holka, která má zkušenost s lidmi se širokou škálou postižení a proto se považuji alespoň za částečně zasvěčenou a oprávněnou o tomto mluvit).

Jsou taková onemocnění, u kterých lze dítě zařadit do běžného kolektivu a školy - možná s určitým přizpůsobením, ale jinak není důvod, aby se "zavřelo" do speciální školy či podobného zařízení.
Ale pak jsou tu handicapy, u kterých to skutečně, ale skutečně nejde. Nikdo tím dané dítě nechce odlučit od běžného kolektivu či čehokoliv jiného, ale ani při nejlepší snaze to nejde a skutečně bude drobkovi lépe ve specializovaném zařízení se specializovaným přístupem.

Myslím, že tu neexistuje jednotný názor a jedno řešení. Každý (byť handicapovaný) člověk je jedinečný a originál, přestože můžeme mluvit o jedné nemoci u každého má jiné projevy a stupně, každý se s tím pere jinak. Neexistuje a existovat nebude zákon nebo jiná definice toho, kdy člověk ještě patří do běžné školy a kdy už ne. Vše by se mělo posuzovat individuálně a za pomoci selského rozumu.

Člověk míní, život mění

13. ledna 2015 v 16:53 | Ellaria |  Zamyšlená
Aloha,

Chtěla bych se bavit o lidských hodnotách.
O předsevzetích.
O slibech. Slibech, co dáváme sami sobě i jiným.
Ve chvíli, kdy to všechno vyslovíme si jsme jistí tím, že to je tak napořád. Že se to nikdy nezmění, náš postoj bude stále stejně skálopevný za týden, měsíc, roky.
Really?

Očekávání versus realita

11. ledna 2015 v 19:32 | Ellaria |  Výkřiky do tmy a ticha
Salut,

už si toho asi všiml každý. Máme očekávání a předpoklady, sny, ale realita se často a velmi diametrálně odlišuje.
Kupříkladu já teď čekám. Čekám na povel, na zprávu. Čekám, že mi vyskočí přijatý mail, zpráva na facebooku, čekám, že se rozezní můj telefon. Čekám už dlouho.

Inzerát

9. ledna 2015 v 12:50 | Ellaria |  Mixle (i pixle)
Salut,

V posledních dnech si pohrávám s myšlenkou, že bych si podala inzerát. Zněl by nějak takhle:
Hledám organizátora/ku svého života.
Zn.: Urgentní!
Ač se namáhám, snažím, toužím, plánuju, projektuju, bilancuju, jednám - všechno je to zbytečné! Nezvládám to, propadám se pořád hloub (myslela jsem, že už to nejde) a jediný výchozí pocit je ten, že jsem totálně neschopná a dělám všechno špatně. Já už vážně nevím.
https://38.media.tumblr.com/bf8e6890b5131514634a8e6e7d757bdc/tumblr_mxitb8rvkk1qeunjro1_500.gif