Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí

28. prosince 2014 v 1:36 | Ellaria |  Výkřiky do tmy a ticha
Konec roku je typický pro rekapitulace, nové začátky a taky konce.
Myslím, že ve mě něco definitivně zemřelo. Moje kamarádka. Říkala jsem si, že je mezi námi pouto. Myslím, že jsem vzala nůžky a přestřihla ho.http://data2.whicdn.com/images/46094353/thumb.jpg
V posledních týdnech jsem se dozvěděla věci, ze kterých mám závrať. Věci, které mi kamarádka vyložila svým pohledem a svou úpravou - a já tomu věřila. Věřila a slepě šla za ní a otočila se zády ke spoustě lidí. Důvěřuj, ale prověřuj. Za normálních okolností se považuji za velmi ostražitého člověka. Ale s ní jsem prožila tolik, tolik jsme toho o sobě věděly a tolik jsme toho spolu zažily, že mě po několika letech přátelství tak milého, důvěrného a čistého jako bylo naše ani ve snu nenapadlo nějak po jejích slovech slídit a ověřovat si, zda to tak bylo.
Nebylo.


Nebylo a já na to tvrdě doplácím. Chce se mi křičet, nejradši bych se za ní rozběhla, vlasy ji vytrhala a oči vyškrábala. Cítím se kvůli ní okradená a neprávem bitá. Jistě, nesu na tom svůj podíl viny. Mám přeci svou hlavu, kterou mám používat a svoje oči, kterými se mám rozhlížet. Moje chyba, že jsem taková nebyla.
Ale pořád doufám, že mám právo na šťastný konec... Nejspíš doufám marně a bojuju na poli, na kterém je dávno rozhodnuto, ale... Ještě pořád jsem tady!

I just wanna scream;
how could this happen to me

Odmítám svůj život podřizovat lidem, pro které nic neznamenám a kteří pro mě nehnou ani prstem (tím nemyslím jen kamarádku). Nebudu trávit čas tam, kde pro mě není místo. Nikdo mě nebude urážet a ponižovat.
Jsem dospělá a jsem svá. Mám svoje klady i zápory, svoje sny, svoje přání a svoje zásady. Jsou věci, na kterých trvám. A to mi taky nikdo nebude vyčítat. Když něco řeknu, pak to tak myslím a neříkám to z dlouhé chvíle (tím se dostáváme k mému vzdorovitému výkřiku z nedávné doby. Pořád jsem na sebe hrdá!).

Dívám se na ni jako na cizince. Cizince, který mi chce ublížit. Na cizince, který mi možná vždy ubližovat a jen mě využíval. https://41.media.tumblr.com/tumblr_m20eejw9QH1qe7mxjo1_500.jpgAnebo minimálně poslední rok. Nechápe mě, vidí, že se ji vzdaluju a bojuje proti tomu jako lvice. Nevidí důvod té propasti, která se mezi námi otevírá. Ale já nemám, co říct a jak ji podpořit. Nechci s ní trávit čas, nechci se ji svěřovat, nechci ji doprovázat.
Chci jenom klid. Klid a možnost vstřebat vše, co se stalo, co jsem kvůli ní udělala, co jsem kvůli ní ztratila. Z mnohého je mi nanic, říkám si kam a proč jsem to došla. Mělo to vůbec smysl? Vždy říkám, že přání o vracení času jsou nesmysl. Co se stalo, to se stalo, tehdy to tak člověk zřejmě chtěl či neměl jinou (lepší) možnost a proto to je tak. V tuhle chvíli bych čas přetočila a mnoho věcí udělala jinak. Rozhodně bych se na svůj odraz mohla dívat s větší pýchou.

Potácím se mezi touhou ji popadnout za ramena a začít s ní třást dokud nevytřesu skvělou, trochu ztřeštěnou, energickou osůbku, kterou jsem kdysi poznala a která nezkazila žádnou legraci a na kterou jsem se mohla spolehnout kdykoliv a s čímkoliv. Další z mých tužeb je vytřást z ní duši a vzít ji něčím těžkým po hlavě, za všechno co mi provedla a co se mi kvůli ní (ne)stalo.
Jenže... Jak jsem napsala o pár řádků výš. Čas se vrátit nedá, tehdy jsem to tak chtěla a byla jsem přesvědčená, že to je tak nejlepší. Ponaučení do příště.

Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratil přítele.

Sama dobře vím, že ji ze svého života nevymažu. Budeme se vídat dál... Ale pro mě to už nikdy nebude jako dřív. Už nikdy s ní nebudu tak uvolněná a tak v pohodě. Vždycky si budu dávat pozor, co dělám, co říkám - a především si budu dělat, co chci já a ne to, co chce ona. Už žádné ovládání a zneužívání.http://www.incourage.me/wp-content/uploads/2012/05/tumblr_m3vgrl1eYy1r504v4o1_500_large.jpg
Vím, možná si říkáte, zda to má smysl... Myslím, že nemá. A možná se to vyhrotí a přestaneme se stýkat. Ale momentálně mi tenhle stav odloučení stačí a víc nechci. Nemám náladu ani sílu na bitevní pole, kde budou létat granáty a chrlit se oheň.

Teď je daleko a já jsem spokojená. Vyrovnámám se s tím, co se stalo i nestalo. Kvůli ní. Kvůli mě a tomu, že jsem na ni byla závislá.
Chybami se člověk učí, že? ... Jak smutné.

Ellaria
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kouříte?

Ano
Ne

Komentáře

1 Niki Niki | E-mail | Web | 28. prosince 2014 v 2:02 | Reagovat

Zlatíčko, aj keď sa Ti to možno teraz nezdá, budeš o to silnejšia. Prežili ste spolu nádherné chvíle a tie si váž :). Avšak všetko raz končí a toto priateľstvo možno skončilo teraz, viem, bolí to, ale raz uvidíš, že Ti priniesla mnoho do života ale jednoducho cesty sa rozpojili a bolo to tak lepšie, pretože si sa mohla vydať tou svojou cestičkou za svojim šťastím... som tu s Tebou a aj keď Ti nikto nedokážeme hned vyčariť usmev na perách, vedz, že som s Tebou a budem Ťa podporovať v tom, aby si si šla za šťastím. Drž sa pokladík

2 Gil Gil | Web | 28. prosince 2014 v 10:26 | Reagovat

To je mi moc líto :-(, ale zní to skvěle ten článek, osvobozeně :-)  :-) Palec nahoře :3 Jsi svůj člověka a potřebuješ svoji cestu. A strašně si vážím toho, že se se mnou přátelíš, když jsi ostražitý člověk♥
Nějaký takový pokus o ovládání znám jen z jednoho kurzu, kde ta holka mně moc teda neznala :D Řekla mi, že po skončení se všechny sejdeme a půjdeme se někam "ožrat" a důrazně mi řekla a "Ty půjdeš taky Lucie!". Musela jsem se zasmát a odpověděla jsem "Máte smůlu." Pak už jsme se neviděly :D Nezlobím se na ni, ale tohle nikomu nevyjde.

3 neweresth neweresth | Web | 28. prosince 2014 v 10:29 | Reagovat

Jo něco na tom bude, že ti nejbližší jsou často takové svině. Týjo, nevím, jak ti může být, jelikož jsem takovouhle cestou a tak důvěrně neopustila. Máš pravděpodobně právo na to vyškrábat ji oči, ale samozřejmě né doslova. Třeba si říct a zalepit starý rok a začít nový s čistým štítem. (Ikdyž je blbost zatratit rok ze dne na den, ale třeba je to řešení. Hej, prostě mě štve, že jde všechno ztratit a zatratit tak jednoduše a třeba si to uvědomíš jenom ty a trpíš tím. Je to smutné, ještě víc, než to, že se člověk učí chybami, prostě svými zkušenostmi. Držím pěstí na další cestě,  a doufám, že se tím nebudeš tolik zabývat, ikdyž je to někdo tak blízký, ale prostě nestojí za tu vyčerpanou energii. Tu si prostě nezaslouží. Tvůj osud, tvoje kroky, tvá mysl. ((:

4 Gil Gil | Web | 28. prosince 2014 v 10:36 | Reagovat

Ještě něco: nevytřásej jí prosím duši, neškrábej oči a neber ji ničím těžkým po hlavě, byl by to velký karmický přečin :D

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 28. prosince 2014 v 12:16 | Reagovat

Já nejlepší kamarádku pomalu ztrácím... vzdáleností. Obě hledáme cestu, ale prostě i když se snažíme, vydáme se děsivě málo... Takže hledám někoho jiného, komu bych se otevřela a přirostla k němu :))

6 Orida Orida | Web | 28. prosince 2014 v 12:30 | Reagovat

To ma úprimne mrzí. :(
Stratiť priateľa, ešte takýmto podlým spôsobom, to je niečo hrozné. Snáď sa ti život čo najrýchlejšie otočí smerom, ktorým si ho želáš viesť a zase bude všetko dobré. Možno s novými ľuďmi, možno s tými starými novým spôsobom.

7 cincina cincina | Web | 28. prosince 2014 v 19:53 | Reagovat

Mrzí mě to. Ale nejlepší je opravdu se na ní vykašlat. Jestli tě podrazila a dělala to stále a vědomě... tak takové lidi je nejlepší opustit.
Bude to tak lepší hlavně pro tebe:) Najdeš si lepší přátele.

8 Vivi Vivi | Web | 29. prosince 2014 v 14:44 | Reagovat

Mrzí ma že to tak s tou kamoškou dopadlo. Ale ak mam povedať uprimne už to tak vyzeralo na začiatku. Ale ber to pozitivner, užili ste si pekné chvíle a museli byť aj tie zlé. A ked už nič iné, máte spoločné krásne zážitky určite :) Na ktoré budeš vždy spomínať:)
A s tým citátom , že človek umrie tolkorát kolkokrát stratí priatela máš pravdu. Vtedy si to tak chcela, čas sa nedá vratiť máš pravdu.
Ak ťa využívala a zistila si to, tak ...tak ju opusť aj ked to je ťažké. Ale tažké by bolo aj takéto kamarátstvo udržovať.
Drž sa moja :))

9 Nettie Nettie | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 17:44 | Reagovat

Zažila jsem přesně to samé. Kamarádce jsem věřila, svěřovala se jí se vším a poslouchala jí na slovo. Pak jsem zjistila, co je zač a přerušila kontakty (hodně pomohlo, že jsem ten rok odešla na gympl). Teď se navzájem nesnášíme .
Ale od té doby se ze mě stal úplně jiný člověk. Jsem silná, samostatná a sebevědomá. Najednou mě nikdo neovládal a já měla svůj prostor. A víš coco? Našla jsem ssi stokrát lepší kamarády :)

10 Janča Janča | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 23:22 | Reagovat

Taky jsem to tak měla. Byly jsme nejlepší kamarádky, ale u nás na vesnici jsme v našem věku byly 3, což je blbý počet a tak jsme se pořád tak nějak přetahovaly, ale i tak jsme byly snad vždycky nejlepší kamarádky my dvě. J + A forever. No jo, jenže potom začala být taková jako ta tvoje kamarádka, začala mě odstrkovat a být víc s tou třetí a já zjišťovala, že pomalu, ale jistě, ztrácím svou nejlepší kamarádku. Tu nejlepší, kterou jsem kdy měla. Dost mě to bolelo, ale dokázala jsem se s tím vyrovnat, protože snažit se s ní ještě kamarádit, by bylo mnohem horší a namáhavější, než ji nechat být a najít si jinou. Od té doby jsem tak skvělou kamarádku nikdy neměla, protože si držím trochu odstup, ale nejlepší přece jen mám. Takže věř - dřív nebo později - bude to zase skvělý a dokonce lepší! I bez ní. :)

11 Emm Emm | Web | 2. ledna 2015 v 18:31 | Reagovat

Je těžké o někoho přijít, ať už Vás rozdělí smrt nebo zkrátka jen něco takového, ale ber to tak, že i když se teď nebavíte a ukázalo se, že kamarádka není taková, jaká je, zažily jste toho spolu tolik pěkného, na co je radost vzpomínat a zkus z toho těžit, i když už se nebavíte a nesmutnit. :) Vzpomínej na to dobré a ber to tak, že život jde dál..

A pokud ti to pomůže, tak i já před pár měsíci přišla o nejlepší kamarádku  ze školy, která se ukázala až po třech letech v pravém světle a naše kamarádství už nikdy nebude takové, protože se toho změnilo až příliš... Ale věřím, že bohatě stačí a je lepší, mít víc dobrých přátel, než tu jednu nejlepší, protože jeden člověk může snáz zklamat, kdežto takhle máš kolem sebe víc lidí, se kterými si rozumíš. :)

Doufám však, že se k těm mým dosavadním přátelům připojí další.. A třeba si s nějakou slečnou začnu rozumět natolik, že ten post bude zase obsazen. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama