Prosinec 2014

Pour féliciter :)

31. prosince 2014 v 13:59 | Ellaria |  Den za dnem
Moji drazí čtenáři i náhodní návštěvníci,

máme tu poslední den roku :) Nejsem příliš dobrá v nějakých proslovech a gratulacích.
Proto Vám prostě, ale srdečně popřeji do nového roku jen to nejlepší! Přeji Vám štěstí, zdraví, lásku, spokojenost a úspěchy.
Ať děláte věci, které vás baví a naplňují a vyhýbají se vám nepříjemnosti. Přeji vám úsměv na tváři a radost v duši :)
A teď už přestanu mluvit, ať to s těmi přáníi nepřeženu ;)
Zkrátka jen to nejlepší do nového roku, drazí!
Ellaria
http://www.freeallimages.com/wp-content/uploads/2014/12/happy-new-year-quotes-tumblr-1.jpg

Skryté významy

30. prosince 2014 v 14:15 | Ellaria |  Zamyšlená
Nemůžu psát sms zprávy! Pozoruju to na sobě už dlouho. Uniká mi totiž jejich význam, jsem nejistá a přemýšlím, jak to pisatel myslel.
Nejlepší je samozřejmě komunikace živá, z očí do očí. Tam si můžete všechno a hned vysvělit, navíc vidíte jak se člověk tváří, jaký má postoj - prostě je to nesnažší. Mám ráda i mailovou komunikaci (případně dopisovou, i když ta už tolik nefrčí že ;)), neboť se tam můžete rozepsat a svůj http://s1.favim.com/orig/14/handy-i-miss-you-sms-Favim.com-183804.jpgpostoj vysvělit. Vlastně nemám problém ani s facebookem, protože tam každý hází x smajlíků a lze se tedy dovtípit, zda to byl žert či něco jiného.

Ale sms zprávy to je jiná. Nevím, zda to je můj privátní problém či je to velkoplošné nicméně jejich význam mi trochu uniká. Jak tam není ten smajlík, tak jsem v háji a lámu si hlavu - myslí to doopravdy, nebo si dělá legraci? Byla to odpověď z povinnosti nebo je v tom skutečná radost? A jako na potvoru, lidé se kterými si nejčastěji píšu smajlíky naprosto ignorují.
Jak já mám ráda, když člověk sedí naproti mě a zrovna odpovídá! :D
E.

Zmatené myšlenky

29. prosince 2014 v 17:14 | Ellaria |  Výkřiky do tmy a ticha
Ciao!
Možná bych měla předeslat, ať tenhle článek neberete moc vážně, protože si sama nejsem jistá tím, co Vám chci říct. Hlavou se mi honí neuspořádané myšlenky, srdce buší pod tíhou pocitů a křičí něco, co racionalita odmítá.http://38.media.tumblr.com/18e8fb9f65104753738b1949385db141/tumblr_myy22hrb8S1toeutoo7_500.gif

Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí

28. prosince 2014 v 1:36 | Ellaria |  Výkřiky do tmy a ticha
Konec roku je typický pro rekapitulace, nové začátky a taky konce.
Myslím, že ve mě něco definitivně zemřelo. Moje kamarádka. Říkala jsem si, že je mezi námi pouto. Myslím, že jsem vzala nůžky a přestřihla ho.http://data2.whicdn.com/images/46094353/thumb.jpg
V posledních týdnech jsem se dozvěděla věci, ze kterých mám závrať. Věci, které mi kamarádka vyložila svým pohledem a svou úpravou - a já tomu věřila. Věřila a slepě šla za ní a otočila se zády ke spoustě lidí. Důvěřuj, ale prověřuj. Za normálních okolností se považuji za velmi ostražitého člověka. Ale s ní jsem prožila tolik, tolik jsme toho o sobě věděly a tolik jsme toho spolu zažily, že mě po několika letech přátelství tak milého, důvěrného a čistého jako bylo naše ani ve snu nenapadlo nějak po jejích slovech slídit a ověřovat si, zda to tak bylo.
Nebylo.

Smíření je užitečná věc

26. prosince 2014 v 23:24 | Ellaria |  Doufající
Aloha!
Začnu klasickou klišoidní otázkou - co Ježíšek? :)
Pokud Vás to zajímá, já byla hodná holčička a dostala jsem spoustu krásných dárků :) Po večeři, nadílce a filmové klasice http://40.media.tumblr.com/ef426f58654f723ec059d5c1ddd163be/tumblr_ngau6hZzPO1tjws67o1_500.jpgjsem se vypravila na půlnoční mši do kostela. Nejsem věřící; uznávám, že je vyšší síla, mezi nebem a zemí, že něco následuje po smrti, ale už se nepřu o tom, jestli to je nebe/peklo nebo něco jiného. Neprohlašuju, že jediná správná cesta vede skrz Boha/Alláha/Buddhu... Nicméně na půlnoční mši chodím a přestože to vyzní podivně ve spojení s mými předchozími slovy, myslím, že jednou ročně je vhodné jít se s Bohem smířit. Zvláštní filozofie, že? Možná se mě nesnažte pochopit, jen to berte tak, jak to říkám :)
Tak jsem si v tom mrazivém vzduchu prošla svoje skutky, pomodlila jsem se, zazpívala koledy, vložila několik mincí do košíku, co nosili ministranti a šla domů, cestou jsem ze sebe cítila vůni kadidla a měla jsem příjemný pocit, že jsem tuhle svoji "cestu" vykonala. V tuhle chvíli netuším, co bude dál, co bude zítra a kam se bude ubírat můj život. Tohle bylo příjemné zastavení a zamyšlení se nad sebou a celým světem.

Vánoce nejsou datum, je to stav mysli

24. prosince 2014 v 8:29 | Ellaria |  Den za dnem
Ciao!
A tak máme po roce (bílé) Vánoce. Letos mám nějak problém navodit si vánoční atmosféru a těšení se na balíčky pod stromečkem a cukroví a jídlo a pohádky a vůbec všechno, co se týká Vánoc. Možná jsem pesimista, ale jsem trochu znechucená tou komercí a horečkou, co propuká kolem Vánoc. Vadí mi ty neustálé reklamy a doslova frenetický hon za dárky.
Ale což. Jdu si umíchat nějaký ten drink a užít si to. Vždyť to je jen jednou za rok.
Přeji Vám všem ze srdce krásné Vánoce, šťastné a veselé :) Myslím na vás, zlatíčka.
Ellaria
A co myslíte...? Věří kapři? :)

Hrdost

20. prosince 2014 v 15:42 | Ellaria |  Den za dnem
Salut,

slečně Ell trochu narostly růžky.
Byla s kamarádkou a partou na jedné akci. Slečna Ell neumí říkat ne. Neumí to říkat skoro nikomu, zvlášť své kamarádce a http://data3.whicdn.com/images/9836161/thumb.jpgzvlášť té partě, kterou považovala za "fakt někoho", kdo ji vzal mezi sebe a chce dělat radost kamarádce.
Jenže teď si slečna Ell postavila hlavu, když se ji něco nelíbilo, tak se ozvala a nakonec něco odmítla docela. Bylo z toho pozdvižení.
Ale jsem na sebe hrdá.

Stát na vlastních nohou

17. prosince 2014 v 23:52 | Ellaria |  Inspirativní
Zdravím zlatíčka :)

Dovolila jsem si článek zařadit pod hlavičku inspirace, přestože dnes budu pět ódy na Cobaina ani na nikoho jiného. Je to inspirace ode mě samotné. Snad vám to nebude připadat nafoukané ;)

Ani já, ani nikdo jiný nemůže jít tou cestou za tebe. Musíš po ní jít sám.
W. Whitman

Bez snů a ideálů nelze být člověkem

15. prosince 2014 v 12:51 | Ellaria |  Doufající
Bonjour,

tak tu zase máme jeden z těch lepších dní, kdy se cítím vyrovnaně, víceméně klidně a snad i trochu pohodově.
Řekla jsem si, že to nebudu vzdávat. A nebudu zoufat, když to nebude vycházet, tak jak chci - umím být trpělivá a umím těžit z maličkostí. Možná to tak má být.


Řeč srdce

13. prosince 2014 v 23:34 | Ellaria |  Téma týdne
Mám v sobě tolik pocitů.
Emocí.
Niterné touhy.
Zoufalství.
Radostí. Strastí.http://kanelartblog.com/wp-content/uploads/2012/07/pic.jpg
Zlosti.
Naděje.
Všechno to víří v mém srdci, je to jako zlatá klec, všechno tohle chce ven. Lidé mají o svých pocitech a touhách mluvit, nemají se za ně stydět. Není špatné být plný rozechvělého štěstí, anebo srdceryvného žalu. Ať je to jakýkoliv pól mělo by to z vašeho nitra vytrysknout, protože jinak by Vám lidově řečeno mohlo začít šplouchat na maják.

Není to tak lehké. Mám toho v sobě tolik, ale nemám pro to pojmenování.
Co jsou ty věci, které jsem tu napsala? Skutečně v sobě něco nesou, nebo to jsou jen prázdná slova, která zaplňují prostor?
Bolest nelze změřit. Radost nelze porovnávat.
Všechno je jedinečné, tak jako každý člověk. Chtěla bych o tom tolik mluvit, ale jazyk mi ztěžkne a tváře zčervenají.
Nestydím se.
Jen nevím, jak to všechno vyjádřit. Jestli to můžu vyjádřit.
Snad jednou přijde někdo a odhalí všechna tajemství, co mám na srdci...