Káčátko, labuť, housenka... motýl?

10. listopadu 2014 v 20:54 | Ellaria |  Zamyšlená
Ciao drahouškové moji,
po čase jsem lehce pookřála a je tu jeden z mých přemýšlecích článků.
Bude to příběh i úvaha...
(moje oblíbená relaxační hudba)

Nikdy jsem nijak nevyčnívala z davu - ani v pozitivním ani v negativním slova smyslu. Byla jsem taková obyčejná malá holka, mezi svými možná až moc divoká a s koleny až příliš rozbitými. http://fc06.deviantart.net/fs16/f/2007/157/2/f/Silhouette_Girl_by_Yosha.jpgVe škole jsem byla tichá a pozorná. Studijně jsem patřila mezi průměr, společensky možná mezi podprůměr, který se časem vylepšil, ale současně s tím přišli pomluvy. Často si utahovali z mojí ženské postavy - nebyla jsem vyloženě hubená (ale ani tlustá, zkrátka trochu oplácanější) a už na ZŠ jsem se začala žensky zakulacovat, což neuniklo žádostivým spolužákům a závistivým spolužačkám. V deváté třídě něco zlomilo a celý kolektiv se obrátil proti mě. Bylo tam pár vyjímek, co si mě nevšímali a pár dobrých duší, co čas od času zvedlo hlas a řeklo "dejte ji přeci pokoj."

Stala jsem se obětí psychické šikany.
Všechno bylo špatně. Když jsem přišla ve svetříku, smáli se jestli ho mám po babičce. Když jsem měla kraťasy, smály se, že mám tlustá stehna. Když jsem měla jedničku házeli po mě papírky a říkali, že jsem šprtka. Když jsem měla trojku, tak se mi posmívali, že jsem hloupá. Nemohla jsem si ve třídě nechávat věci, protože se mi ztrácely. To znamelo moct si dojít na toaletu, jen když jsme se stěhovali mezi třídami, anebo jít a riskovat, že po návratu tam nebudu mít učebnice, penál apod. Ani nepočítám, kolikrát mi školník nebo hodný spolužák "páčili" skříňku v šatně, protože nějaká dobrá duše kopala/narážela do dvířek tak dlouho až se zaklínily a nešly otevřít. A kolikrát jsem z ní slupovala zbytky nějakého ovoce nebo omývala pomazánku to taky nevím.
Stáhla jsem se do sebe, odpočítávala jsem vteřiny do konce školního roku a ze všech sil věřila, že bude lépe. Na střední škole bude lépe, bude muset.

Můj start na střední škole byl nejistý. Bývalá třída mě vydeptala a zničila tak dokonala, že jsem věřila, že já jsem ta špatná, že jsem se jim něčím zprotivila a proto po mě tak šli. Bála jsem se všechn nových spolužáků, nového prostředí, učitelů, předmětů a sama sebe.
V jednu chvíli jsem na tom byla tak bídně, že jsem ani nechtěla chodit ven, můj pohyb se omezoval na "do školy a zpátky" a to jsem se ještě musela dlouho přemlouvat. Pořád jsem brečela, pořád jsem se bála, že se něco stane a zase mě vystrčí z kolektivu a budou mě nenávidět. Nechtěla jsem ani jít ven byť by to znamenalo procházku se psem. Bála jsem se všeho.
Nevím, jak jsem tohle období překonala. Snad tíhou učení, kterou nám hned v prváku naložili, snad odhodláním mámy, které nepolevila, byla mi oporou, ale odmítala mě nechat doma "protože mám strach." Donekonečna mě přesvědčovala, že není mít z čeho strach.https://zedessblog.files.wordpress.com/2014/04/change-changing-hurt-lamp-ocean-people-change-favim-com-712451.jpg
A tak plynula střední škola a věci se nepozorovaně měnily. Byla jsem oblíbená, velmi oblíbená jak u spolužaček tak u učitelů. Nepovažovala jsem se za výjimečnou, dokud se okolí nezačalo podivovat nad mou inteligencí a prospěchem. "To nic není." opakovala jsem skromně a opravdu - pro mě není obtížné se učit. Dělám to ráda.
Ale naučila jsem se na to být hrdá. Začala jsem více prosazovat sama sebe a svoje názory, zájmy a přesvědčení. Přestala jsem se držet za ruce ostatních a zvládla jsem se postavit na vlastní nohy a být někomu oporou. Byla jsem dokonale pobavená tou proměnou a také okouzlená.
Z káčátka se stala labuť. Našla jsem sama sebe.

A s tímto přesvědčením jsem šla na vysokou školu. Sice to nevyšlo podle mých představ, říkala jsem si, ale poperu se s tím. Dokážu to. Vím, kdo jsem a co chci a co dokážu.
Jenže na to tady nikdo není zvědaví. Tamní personál si žádá tupé ovce, které bude moct zesměšňovat, ponižovat a dokazovat jim jejich nepatrnost. "My jsme profesoři a vy? Maturanti, co je to? A vy slečno, běžte radši do Tesca za pokladnu." (poslední věta s pokladnou mi skutečně byla řečena vysokoškolským profesorem).
Labuti zešedla pírka, sklonila hlavu a stáhla křídla. Stal se ze mě nepatrný článek, malinká housenka, co se svíjí na zemi a doufá, že ji někdo nerozdrtí podpatkem.

http://popularphotographybiz.com/wp-content/uploads/2014/01/flowers-tumblr-photographypink-rose-flowers-tumblr-wallpapers-full-hd-photography-hd-hd-ewzkwtks.jpgA tak jsem odmítla nechat se znovu vláčet. Nechte si svoje tituly i svou univerzitu. Stejně toužím po jiném oboru. Nenechám se sebou lomcovat a srážet se. Jednou mi to stačilo a vícekrát si to nikdo nedovolí.
Odcházím. Nechávám školy a jdu pryč. Snad najdu alespoň malé uplatnění a budu se pečlivě připravovat na přijímací zkoušky. Dostanu se na obor, na který skutečně chci.
Dokážu to. Pevně se uzavírám do své kukly a s novým akademickým rokem vyletím jako motýl.



A pro Vás ostatní mám poselství a prosbu - nenechte se ponižovat, nedělejte, to co vás nebaví (tím samozřejmě nemyslím to, abyste se vykašlali na školu, protože vás nebaví se učit ;)) Základka dnes vážně nestačí ;)
Život je příliš krátký na to, abychom se užírali nad něčím, co nám bere síly a nemotivuje nás. Dělejte, co vás baví a buďte šťastní.
Mám Vás ráda.
E.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 10. listopadu 2014 v 21:25 | Reagovat

Ahoj, moc hezký blog :)
Relaxační hudba je nice :)
Jinak, nikdo se nezavděčí všem, ale každý je, jaký je no ..
Já byla zase komentovaná za to, jak jsem hubená :/ Ráda bych přibrala, ale nejde to.
Že se mi smáli, že mám hadry po babičce a podobně, to jsem měla taky tak a další věci... Že mám malý prsa atd.
Že čekám velkou vodu atd.
Na střední škole je to o něco lepší :)
Podle všech jsem byla na základce trapná .. navíc teĎ to beru trochu jinak.
Taky se bojím všeho..skoro všeho.
Nádherný článek, motivuje mě :)
A fakt se mi dobře četlo, co jsi prožívala ... teda to zní divně.... ne že by se mi líbilo, jak tě šikanovali, ale napsala jsi to krásně :)
Hezké .. i blog :)
Ahoj :)

2 Vivi Vivi | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 7:49 | Reagovat

uff malfa si tp ťažké. Na základke vedia byť deti dosť hnusné. Aj mňa na základke šikanovali kvôli môjmu väčšiemu nosu a keďže som hnedá mám taký pigment tak som sa nevyhla ano urážkam ako špinavá degeska a ppdobne. Z tvojho príbehu som sa len viac utvrdila v tom, že si úžasná a silna osôbka:) Postavila si sa na nohy a nevzdala si sa!:) v tomto ťa obdivujem:)
Si úžasná, to si zapamätaj:*

3 Gil Gil | Web | 11. listopadu 2014 v 9:47 | Reagovat

Pro Pánaboha jsi vždycky labuť a nádherný motýl :-) Páni profesoři do srdce lidí nevidí, jejich velevážené soudy a názory jsou důležité asi tak jako dým nad ohněm, začoudí to a vítr to odvane :D

4 steel32 steel32 | Web | 11. listopadu 2014 v 18:10 | Reagovat

tyjo, základka pro tebe musela bejt krutá :O nechápu ty lidi co z tohohle šikanování maj.. :/
tak ale aspoň se to pak na střední úplně obrátilo :D
a s tou vysokou stojím za tebou, nechápu proč vás učitelé takhle úrážej :D ale zůstávat tam, i když to není tvůj vysněnej obor, tak proč žejo :D

5 Em Em | Web | 12. listopadu 2014 v 0:51 | Reagovat

Pravdu mluvíš a jestli tě láka víc jiny obor a jiná vejška.. Počkej si na to a zkus to příští rok. Obdivuju, jak otevřeně dokážeš psát o problémech se spolužáky.. Já je měla taky, na základce i na střední jsem si prošla takovým uvitacim peklem, kdy jsem fakt uvažovala, jestli je něco špatného na mně nebo jsou všichni jen takové ovce, protože to sami nechtějí schytat. Ale několik let zpátky bych se o tom nedokázala bavit ani s nejlepšími přáteli. Měla bych ten pocit, že najednou zjistí, jak neoblíbená jsem a budou váhat, jestli se se mnou dál bavit. A o lítost jsem taky nestála. Když se teď ohlednu zpátky, nemůžu uvěřit, ze jsem porad ve stejne třidě a přesto se toho tolik změnilo. Lidi, co nesli pro nějakou urážku daleko, me teď přátelsky zdraví a ti, kteří nebyli na ničí straně dospěli ve fajn lidi, se kterými se da mluvit o mnoha věcech. Jsem ráda, že jsem to ustála, protože nevím, jestli by změna školy bylo řešení. Mám v sobě asi něco, co lidi občas provokuje, ale už se začínám učit, jak z toho udělat svou přednost :) nevzdávej se toho, jaká jsi, všem se nezavděčíš, takže na jejich názory můžeš hodit salám :D

6 Luci Luci | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 19:14 | Reagovat

ten závěr je prostě skvělý - máš pravdu, měli bychom dělat hlavně to, co nás baví a dělá nás šťastnými :) žijeme totiž jen jednou a tak si ten život musíme užít a ne proplakat :) mrzí mě, čím sis prošla na základce :( zdá se mi, že spousta třídních kolektivů zvlášť na ZŠ potřebuje obětního beránka, proti kterému se všichni spolčí a jdou proti němu... prostě takový společný nepřítel... naše třída se spojila proti učiteli, který nás tak lehce šikanoval a deptal a vyhráli jsme... těší mě, že na střední se to změnilo a byla jsi šťastná a oblíbená :) a že jsi našla sama sebe :) té věty z VŠ - nám jeden náš profesor (SŠ) tři roky nadával, že jsme blbí a že jediné, na co se hodíme je kopat kanály -_- PS: do žádné kukly se nezavírej a buď dál krásná labuť, která bude šířit radost po svém okolí :)

7 cincina cincina | Web | 12. listopadu 2014 v 20:00 | Reagovat

To je krása:) Myslím jako to, jak si to všechno pěkně zvládla...
Taky jsem si prošla na základce psychickou šikanou... a ano, je to hnus.
Když máš dobré známky, jsi šprt, když špatné, tak jsi blbá. Nikomu se nezavděčíš. Nejlepší je bránit se. To, že člověk se uzavře do sebe a nechá do sebe šít není moc dobré. Pak to vypadá, že si to nechá líbit víš co. Nejlepší obrana je útok. Útočit slovně přesně jako oni. Aspoň tohle jsem se naučila já:)
Nicméně mě se to na střední taky změnilo:)
I když mě to psychicky poznamenalo a moje psychika je teď docela v prdeli... tak je to celkově tak nějak lepší než předtím:)

8 WaterLily WaterLily | Web | 12. listopadu 2014 v 20:03 | Reagovat

Šikana je hrozná. Nechápu to prostě. Co z toho ti lidé mají. Jestli je to nějak uspokojuje apod. Nikdy to prostě nepochopím.
Jinak je skvělé, že to mamka nevzdala a nepolevovala. Je super, že jsi v tu měla někoho tak úžasného jako je tvoje mamka. A celkově na mě udělalo dojem jak jsi se z toho dostala a dokázala jsi se prosadit sebe i své názory. Nestačím se divit. :)
Nádherná článek :)

9 Kika Kika | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 21:48 | Reagovat

Jsem z toho trochu v rozpacích, nebýt posledního možná posledních dvou odstavců, tak to má krásný happyend jako z nějakého amerického filmu. Ale na druhou stranu si říkám, že člověk by neměl studovat nic co ho nebaví... A že je moc dobře, že jsi v sobě našla tu odvahu se na obor vykašlat a přihlásit se na to, co Tě bavit bude ;)

10 P. P. | Web | 14. listopadu 2014 v 7:43 | Reagovat

Moc krásný článek..až mi přijde, že jsem se v některých částech našla :) Docela mě zaráží chování některých profesorů.. Tohle by si určitě dovolit neměli a je to fakt neskutečné chování..

11 petralife petralife | Web | 14. listopadu 2014 v 22:42 | Reagovat

Ano, dostali jsme tohle tema a jeste tu druhou uvahu jako ukol. Ve stredu z toho pisem kompozici. A me se to hodilo dat i na blog, kdyz uz jsem psala uvahu. Matura me ceka v r.2016 :D :/  dekuhu za tvuj komentar :* jinak clanek si prectu zitra, cely tyden byl nejaky moc hekticky a nebyl cas. Tak se i omlouvam, ze pisi komentar uplne o necem jinem. Ten nazev me zaujal, clanek si chci precist pak pomalu a soustredit se na neho atd. :** krasny vecer a pekny prodlouzeny vikend! ♡♡

12 ♕ PetraLife.blog.cz ♕ ♕ PetraLife.blog.cz ♕ | Web | 15. listopadu 2014 v 13:15 | Reagovat

První odstavec, jsme na tom podobně,  akorát ja tu šikanu měla od 4 té třídy až do poloviny 8smé třídy, kdy jsem se odhodlala přestoupit. Pomohlo to! :)) I když sebevědomí mi to vzalo na 110%. Šikanovali mě kvůli mému předkusu. :) Jako bych za to mohla. Shit :)Člověk si nevybere, která šikana je horší a pokud se to kombinuje je to nejhorší. To , když po mě házeli tušky, to co bylo s tvou skříňkou, prostě.. je to hnus. Je hnus, kam až vede závist a rádoby frajerství.

Střední, nejsem oblíbená kvůli vzhledu, ale mám tři spolužačky, které jsou úplně užasné. Jedna z nich je třeba slečna neviditelná :D :)  A také pár spolužaček a spolužáků , se kterými občas pár slov prohodím. U nás ve třídě je zrovna jedna slečna, co rádoby velí všemu, snaží se prosazovat i když by měla mlčet. Typická blonďatá barbie.

Když to vidím, opravdu se mi utvrdilo vysokou ani nezkusit.  Už mám učení pokrk. :D :) a už díky bohu zbývá jen rok a půl střední. Těším se , až skončím školu a budu moct začít znova a snad i s nějakým přítelem, který bude už na celý život nebo aspon několik let :D :)  Nedivím se ti, že odcházíš.  Držím ti palce a drže se slečno a věř, že se na svůj vysněný obor dostaneš. Držím palce! :)

13 Janča Janča | E-mail | Web | 15. listopadu 2014 v 19:55 | Reagovat

Jsem moc ráda, že ses stala oblíbenou holkou. Já jsem nikdy šikanu ve škole nezažila, proto si to moc nedokážu představit, ale rozhodně to musí být strašně těžké. Občas jsem taky do školy vážně nechtěla a to jsem neměla ani zdaleka takový vážný důvod. Jen je blbý, že ti teď na vysoké to nabyté sebevědomí chtějí zase hezky shodit. Já bych je prostě vůbec neposlouchala a jelikož tě to tam ani nebaví, tím líp. Hlavně ať je to příští rok na té nové mnohem lepší! :)

14 Melly Melly | Web | 17. dubna 2015 v 14:34 | Reagovat

Napsala jsi to hrozně krásně. Ani si neumím představit, čím sis musela projít.. Jsi ale silná a hrozně tě obdivuji za to, jak jsi to zvládla!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama