Cigaretka na dva tahy...

16. září 2014 v 19:35 | Ellaria |  Zamyšlená
Ciao kočky! ;)

Dnes jsem si pro vás připravila takový menší příběh, o který bych se ráda podělila. Snad si z toho něco vezmete, něco vám to dá, posílí, nebo odradí. A nedopadnete jako já ;)


Cigarety - je to vlastně droga, je to škodlivé, ale zároveň tolerované. Zákon omezuje jejich koupi, ale kdo z obchodníků se o to zajímá? Hlavně že vydělají a ani je nenapadne se pídit po tom, zda už padlo osmnáct let, nebo ne. Stejně jako v případě alkoholu. Nicméně tu nechci rozebírat, jak je (ne)snadné se k cigaretám dostat.


Odmala jsem měla ke kuřáctví vštípený odpor - přestože (anebo právě proto?), že část mé rodiny kouřila a to tak, že dost, nicméně jsem v tom neviděla nic okouzlujícího a co si budeme povídat - člověk vážně smrdí.
Otčím mi vždy vyhrožoval, že pokud mě uvidí s cigaretou v ruce, takže se skončím na jednotce intenzivní péče. Přestože mojí oblíbenou zábavou bylo dráždit ho k nepříčetnosti, tuhle kratochvíli jsem si odpustila - těžko říct proč to tak bylo, ale nikdy jsem nepocítila tu nezkrotnou touhu dospívajících okusit kouření.
Nabízené cigarety od přátel jsem odmítla příležitostně jsem zkoušela apelovat na kuřáky, že si tím ničí zdraví a rozpočet.
http://38.media.tumblr.com/tumblr_mauvidu6JZ1rvn2heo1_500.jpg


V posledním ročníku střední školy mě občas napadaly takové myšlenky, že bych to jako mohla zkusit - opět nevím, proč tahle touha přišla. Nemohla jsem se odhodlat - bylo mi hloupé žádat někoho z kamarádů/spolužáků, aby mi dali potáhnout či mi věnovali cigaretu - oni by to udělali, v tom problém nebyl, ale styděla jsem se, že budu vypadat hloupě, taky se říká, že po první cigaretě se poblijete a prostě jsem nestála o pozornost. A kupovat si kvůli touze ozkoušet to krabičku? Tak zase nejsem blázen. A tak jsem do odalovala, odkládala, touha zakouřit si stoupala a klesala...
Až se letní prázdniny přehouply do druhé poloviny a pro mě šlo všechno do háje - škola, vztah, hádala jsem se kým jsem mohla - s přáteli, doma, cítila jsem se na dně, nepochopená, opuštěná, k politování. Držela jsem se dlouho, ale pak přišla ta poslední kapka a já si bezmyšlenkovitě koupit krabičku. A je to.
Zapálila jsem si - špatně mi nebylo ;) Ale neměla jsem ani žádné převratné pocity.

Od té doby se nazývám příležitostnou kuřačkou.
Po cigaretě sáhnu, když jsem v podobném stavu, jako jsem byla, když jsem nemohla - když už je toho opravdu nad hlavu a moc a už nemůžu a potřebuju na chvíli zastavit a vydechnout a zamyslet se - namítnete, že to bych mohla i bez cigára. Nejspíš mohla. Ale holt k tomu teď mám tu cigaretu.
Intenzita mého kouření? Pořád mám tu první krabičku. Udělám to jen v nervech - a ještě se většinou snažím přemluvit, že to dělat nebudu. Třeba teď jsem více jak dva týdny nekouřila...
Kouřím sama - nepotřebuju k tomu partu nebo snad párty. Nechci, aby lidé kolem mě věděli, že kouřím. Chodím si sednout do odlehlého koutu v parku, na procházce v místech, kde nikdo nechodí.
Nejsem na sebe hrdá. Nevím, zda se stydím - rozhodně z toho radost nemám, ale...
Who cares.

http://media-cache-cd0.pinimg.com/236x/a1/50/bc/a150bc50e577f606a1d636b29be85d2c.jpgKdyž jsem teď dopsala, vlastně si nejsem jistá, co bylo smyslem článků.
Sdílet? Vypovídat se? Přiznat se? Prosit o pochopení nebo odsouzení?
Víte, snad ani nechci, abyste mi psali, že to chápete, nebo nechápete, přemlouvali mě, ať toho nechám...
Nevím, proč jsem to napsala, ale leží mi to v hlavě už pár dní.

Ponaučení si z toho vemte, jaké chcete... ;)
Ellaria
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kouříte?

Ano
Ne

Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 16. září 2014 v 22:00 | Reagovat

Fajčiť som začala v mojich 12tich rokoch a to preto, že som chcela byť ako ostatní a zapadnúť do party. Potom som ale fajčila pretože som bola závislá a nedokázala sa od toho odnaučiť. Fajčila som krabičku denne a strašne mi to išlo do peňazí.
Potom som prestať fajčiť musela, kvôli srdcu s ktorým mám problémy. Prestala som po 4roch rokoch a som nato hrdá. Niežeby som už nemala na cigaretu chuť, to nie. Ale nezapálim si, ale je to sakra ťažké.
Ak si občas zafajčíš a niesi závislá tak v tom nevidím problém:)

2 P. P. | Web | 17. září 2014 v 18:09 | Reagovat

Mně se teda cigarety docela protiví. Možná je to i kvůli tomu, že u nás v rodině nikdo nekouří, a tak jsem neměla nikdy potřebu to zkoušet.. :)

3 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 17. září 2014 v 20:04 | Reagovat

páni já nemám slov, jak ty vždy dokáeš něco tak dobře napsat a popsat :O fakt to nechápu ..obdiv :) jinak já nekouřím a zkoušela jsem to jednou a to jsem byla na základce..ale víš co, zkoušela jsem to jenom tak abych zamachrovala ,ale přitom mi to nechutnalo a hned jsem to zahodila :) nekouřím a ani nechci, vím, že to člověka z ničí..z rodiny jsem jediná kdo nekouří :) bráchové a táta ano :) fakt mi vadí už jenom ten smrad z cigaret..ale je docela dost dobrý, že kouříš příleitostně a nebo když tě něco trápí..to docela chápu a je dobře, že nejsi navyklá :) kamarádka kouří, ale začala jenom proto aby zapadla, jde to na ní hodně vidět, znám jí 15 let.. a ona dělá něco, co ostatní, aby zapadla..aby se hodila do party.. přijde mi to ubohé :) ale tím vůbec nemyslím tebe, ty to kvůli tomu to neděláš a to je dobře..a věř mi, že až bude líp, tak si na cigaretu nevzpomeneš vůbec :))

4 Gil Gil | Web | 18. září 2014 v 9:59 | Reagovat

Krásný článek :) Pořád lepší cigareta než alkohol a jestli máš stále ještě tu první krabičku to je přece báječné :) Máš to jen pro případ neštěstí a jestli to uhlídáš nebo pak přestaneš, jsi úžasná! :)
Já jsem nikdy nekouřila, ani nikdy neměla cigaretu v ruce, teda jen jednou - :D - když jsem uklízela vajgly u jezírka.
Když je mi někdy opravdu blbě - stává se to naštěstí už málo, ale přesto někdy ano - a mám to štěstí, že jsem zrovna sama, tak se obklopím obrázkama oblíbených svatých :D a sednu si k meditaci a hned se mi uleví :) Cítím od nich přijetí, lásku, mír, cítím že mne nedají. Nebo si pustím mantry, nebo dělám prostrace nebo cvičím jógu - to je moje záchrana místo cigarety. A když jsem třeba zrovna v práci a nejde to, tak na tohle vše těším a také se mi uleví už dopředu :)
A s negativní myšlenkou se bojuje dobře a hezky, když je ještě nerozvinutá, když ji zamítnu hned jak se v mysli narodí. A když už se stane, že jsem jí trochu pozornosti věnovala a říkám si: "ale ne, co teď!?", tak jdu dělat prostrace (buddhistické poklony) 108 za sebou a ona pak nemá šanci, při té námaze se neudrží nic na světě :D je to docela legrace :-)

Děkuji moc moc za vše, co jsi mi napsala!♥♥ Mám Tě ráda. Vážím si Tě.

5 steel32 steel32 | Web | 18. září 2014 v 12:43 | Reagovat

hele jestli máš pořád tu jednu jedinou krabičku, tak si na tom hodně dobře :D
v tom stavu to chápu, někdo šahá třeba po jídle nebo alkoholu :D
ale absolutně nechápu ty lidi co řikaj, že to maj na nervy :D aha, to maj nervy 5x za jednu noc? :DD

6 Romi Romi | Web | 18. září 2014 v 13:23 | Reagovat

pekne napsaný :)
nemam rada ten srd a vse nacichle jsem na to dost haklivá navic kdyz jsem v zacuzenem prostredi tak druhy den mam vlasy mastny:(

7 ♕ P3ťulk5.blog.cz ♕ P3ťulk5.blog.cz | E-mail | Web | 18. září 2014 v 15:25 | Reagovat

Krásně napsané. Já začala ve 13/14 letech. Řekneš si určitě při nejmenším"tvl"  kolem mě doma všichni kouřili, i když ne, tam, kde jsem byla já. To byl zákaz. Vzdy jsem si delala srandu, ze je nechápu. Pak přišla jedna rána za druhou. Byla jsem na dně a xx let se to táhlo a tím začlo i to, že už kouřím 4/5 let.  Jednou se mi povedlo přestat na 2 měsíce a pak bum? stres a bez toho to nedávám.  Prostě můj mozek si takhle navykl, že ho cigareta uklidní a taktéž to tak je. :))

Držím palce, aby jsi s tím víc nezačínala.  Kdybych čas mohla vrátit, asi bych nezačla. Ale říká se "nelituj toho, co jsi udělala, v tu chvíli jsi to tak chtěla" :))

8 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 18. září 2014 v 16:25 | Reagovat

No já kouřila skoro 3roky, od 9té třídy do druháku, pak jsem přestala. Dneska mi kuřáci vadí, vadí mi ten smrad hlavně. Nemám ráda, když jím v restauraci a vychutnávám si jídlo a někdo vedle si zapálí, hned se mi zkazí chuť. Ale ať si kouří kdo chce, je to každého věc, já jsem si tím také prošla.

9 Janča Janča | E-mail | Web | 18. září 2014 v 18:26 | Reagovat

Já jsem kouřit zkoušela asi v 7. třídě základní školy, ale vůbec nic jsem z toho neměla, nechutnalo mi to, škrábalo mě to v krku a ani jsem to neměla (ale taky jsem se nepozvracela), takže jsem se k tomu už nikdy potom nevrátila a snad ani nevrátím. Já totiž nevěřím tomu, že kouření pomáhá od stresu. Jo, všichni to říkají, další si to vsugerují a pak třeba jo. Nebo je to možná tim, že když někdo kouří, tak většinou v klidu. Na chvíli se zastaví a nikam nespěchá, možná ani na nic nemyslí a tak to pomyslně pomůže. Ale podle mého jen na tu chvíli, kdy zrovna kouří. Ale kdo ví, já zkušenosti nemám a ani mít nechci. Je ale dobře, že kouříš opravdu jen v těch nejhorších chvílích a ještě si to zakazuješ a nikde se s tím nechlubíš.

10 silluety silluety | Web | 18. září 2014 v 18:52 | Reagovat

No :D rozhodně nebudu tě tu přemlouvat abys s tím kouřením přestala :DD ne :D no okok.. chápu to psat nebudu.. no každopádně na tom článku je zajímavý, že prostě kouříš jenom prostě jednou za čas, že prostě když už lidi kouří tak každej den aspoň dvě, nebo vůbec a ne že jednou začas :) je super že nejsi závislá :)
a ještě se s tím nechlubíš (y) respekt :)

11 Katherine155 Katherine155 | Web | 18. září 2014 v 19:18 | Reagovat

Já sem těď taky v těžké situaci. Kamarádi, rodina, láska...
A taky sem přemýšlela, že to zkusím, ještě nikdy sem to nezkusila.. ale pak sem si, řekla, že mi to za to nestojí, jenže co, když pak budu s nervama úplně v háji ?
A když sem byla já na dně nevěděla jsem co dělat, tak jsem pila pivo, já které to nechutná, která nesnáší alkohol, přesto sem se napila ! A teď to vlastně nechápu, jak sem to mohla udělat přes ten odpor k tomu ? ALe ta situace v které se nacházíš tě donutí nebo jak to mám říct...

12 cincina cincina | Web | 18. září 2014 v 19:44 | Reagovat

S cigaretama jsem taky dlouho váhala. Nakonec jsem to vyzkoušela s holkama ze základky. Špatně mi nebylo, a připadalo mi to docela frajerské. Teď bych si i nafackovala.
Když jsem v nervech jako ty, taky si zakouřím, když už sebe něco mám. Když nemám, dám si něco k jídlu.

13 without-problem without-problem | Web | 19. září 2014 v 3:29 | Reagovat

Já nevím.. jsem jediná kdo cigarety ještě nikdy nezkusil? Ne, asi nejsem, ale rozhodně menšina. Šla jsem rovnou na marihuanu, a to se stalo, když mi bylo třináct...poprvé..od té doby jsem jí měla tak šestkrát, maximálně.
S cigaretama jsem nikdy neměla potřebu nijak machrovat, i přesto, že mě do toho okolí nutilo. Ustála jsem a ani nevím jak.
Já si myslím, že je důležité o těchto věcech mluvit..možná proto jsi to napsala..a napsala jsi to moc hezky.
Mimochodem líbí se mi ten nový vzhled..!

14 Amelie Amelie | Web | 24. září 2014 v 23:13 | Reagovat

Nikdy jsem nekouřila a nikdy jsem to ani nezkoušela. když o tom dcera mluvila ve Výchově ke zdraví, že její matka nekouří a nepije, tak jsem byla za exota. Ale jsem za exota ráda:-)

15 Gabe Gabe | E-mail | Web | 28. září 2014 v 9:07 | Reagovat

Ja nikdy týmto partiovým veciam neprepadla a v podstate som cigarety a ten dym nenávidela. Ale potom som chodila na krúžok, kde fajčili naozaj všetci okrem mňa, takže som si na ten smrad zvykla.
A potom začala fajčiť spolužiačka od ktorej som to nikdy v živote nečakala. Tak som sa jej spýtala, čo je vo veci a ona mi povedala, že jej to naozaj pomáha, že to upokojuje.
A to som si už povedala, že to musím skúsiť. Nikto na mňa netlačil, sama som to chcela. Opýtala som si od tej kamošky jednu cigaretu a skúsila to. Tá prvá bola fakt hnusná, ale pokračovala som.
A teraz je to so mnou tak podobne ako s tebou. Fajčím len občas. A skutočne to upokojuje. Nech si hovorí kto chce, čo chce, upokojuje to. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama