Září 2014

Plán: Přežít

27. září 2014 v 19:51 | Ellaria |  Výkřiky do tmy a ticha
Aloha drahoušci,

http://picpuddle.com/wp-content/uploads/2014/06/large_zps2379ef58.jpgmůj odjezd se nevyhnutelně blíží a mě začíná být nevyhnutelně špatně, náladu mám ještě hloub než pod bodem mrazu a opravdu špatně snáším veškeré zmínky, dotazy a připomínky k tomu, co si mám či nemám zabalit apod.
V duchu jsem si sestavila velmi prostý žebříček pro přežití následujícího týdne.

Po pár hodinách

24. září 2014 v 7:17 | Ellaria |  Den za dnem
Aloha lidičkové!


Možná nevím, kdo jsem, ale rozhodně vím, kdo nejsem.
Ranní ptáče.
Nikdy.
Tím spíš, že jsem dnes musela vstát po třech hodinách spánku. Po třech hodinách. Připadám si jako kdyby mě vytáhli z pračky. Mžourám na svět jako krtek a asi usnu za pochodu.
Pokouším se nabudit snídaní. Obvykle nesnídám.
Pro jistotu jsem si dnes dala housku s čokoládovou pomazánkou. Vážně dobrota, zvažuju i druhou housku. Ne, že bych měla hlad. Ale ta pomazánka ♥

Podzimní melancholie

21. září 2014 v 20:56 | Ellaria |  Výkřiky do tmy a ticha
Ciao :)

Taky už cítíte ve vzduchu podzim?
Sluníčko možná ještě pořád svítí, ale už to není ono zářivé srpnové slunce, která vám proniká až do morku kostí, tohle je jiné, jen lehce hladí po tváři, poslední laskání paprsky před zimou. Vzduch už začíná nabírat na štiplavosti a cítíte to zbarvující se listí.
Mám ráda babí léto a slunečný podzim, podzim plný barev.


Poslední dny jsem hodně... Mimo.
Nedávno jsem tu psala o pocitu viny. Ten odezněl stejně nečekaně, jak přišel - tedy možná není tak docela pryč, ale rozhodně se zmírnil. Děkuju Gil za doporučení ;)

Zničující přiznání

21. září 2014 v 0:53 | Ellaria |  Zamyšlená
Jsem ráda, že se vám můj předchozí úvahový článek ohledně vztahů v dnešním světě líbil a tento článek/úvahu považuji za jeho volné pokračování.

O čem chci psát? Myslím, že tohle neminulo nikoho, je to pár měsíců, co se po celém FB začaly objevovat stránky tvz. přiznání, kdy jste se mohli anonymně vyznat ze svých myšlenek, pocitů, činů, přání, snů - dalo by se říct, že se tam dalo napsat cokoliv.
Tato přiznání byla všemožně rozlišena - přiznání jednotlivých škol, profesí atd...
Ráda bych ještě podotkla, že nejsem fanynka ani vášnivý čtenář takových stránek, ale bylo toho plno a tak jsem na ně několikrát zabloudila a početla si v tom k čemu se lidé přiznávali.

V tomto článku si vezmu na mušku hned tři druhy přiznání.
Přiznání holek.
Přiznání kluků.
Přiznání o sexu.
http://pressthebuttons.typepad.com/.a/6a00d83452033569e20133efbb457c970b-800wi

Pocit viny

19. září 2014 v 12:58 | Ellaria |  Pocity
Salut,

Máme víkend, doufám, že vám školní týden rychle utekl a během toho dvoudenního volna vás čekají jen samé příjemné věci ;)

Mám šílený pocit viny, provinění.
Znáte to, když něco provedete a pak si to vyčítáte, i když jste to možná dělali v dobré víře, srdce se vám svírá a na druhou stranu buší, potí se vám čelo a ruce, třesete se, žaludek se kroutí v křeči, neumíte myslet na nic jiného, svědomí máte černé jako uhel a přejete si vrátit čas, zachovat se jinak, uvažujete nad tím, jaký bude mít váš čin dopad na budoucnost...
Pocit viny asi známe všichni a nemusím ho nijak obšírně popisovat.

Cigaretka na dva tahy...

16. září 2014 v 19:35 | Ellaria |  Zamyšlená
Ciao kočky! ;)

Dnes jsem si pro vás připravila takový menší příběh, o který bych se ráda podělila. Snad si z toho něco vezmete, něco vám to dá, posílí, nebo odradí. A nedopadnete jako já ;)


Cigarety - je to vlastně droga, je to škodlivé, ale zároveň tolerované. Zákon omezuje jejich koupi, ale kdo z obchodníků se o to zajímá? Hlavně že vydělají a ani je nenapadne se pídit po tom, zda už padlo osmnáct let, nebo ne. Stejně jako v případě alkoholu. Nicméně tu nechci rozebírat, jak je (ne)snadné se k cigaretám dostat.

Spontánní mrcha, která se za to nestydí

15. září 2014 v 15:10 | Ellaria |  Mixle (i pixle)

Hi! :)

Víkend za námi, utíká to tak rychle!
V posledním článku jsem prorokovala, že by mě měl čekat zajímavý víkend - nepletla jsem se. Nebyl jen zajímavý, ale byl také překvapivý.
I když spontánnost je asi ta nejlepší cesta ze všech.

Cookie monster

12. září 2014 v 12:48 | Ellaria |  Radostná
Hi ladies! (doufám, že tímto oslovením nikoho nediskriminuji, nicméně jsem si zatím nevšimla, že by blog měl mužského návštěvníka. Pokud ano, prosím ho ať se ozve a já se do příště polepším :D)

Každopádně je tu pěkně hnusné počasí, takže jsem popadla čokoládu s příchutí cookies (už jen to zní dobře, že?!), http://www.loveit.pl/files/avatars/avatar/26023.jpegpěkně jsem si ji rozbalila, zabalila jsme sebe do deky a zobu čokoládku, která je naprosto úžasná a výborná a rozplývá se na jazyku a ta úžasně nevtíravá, sladká mléčná chuť a kousky čokolády, co jemně chroupnou, když je skousnete, to je něco naprosto božského a já se tady z toho rozplývám = jídelní orgasmus!
OK, nechám si ty řeči :D Ale nemůžu vám nesdělit, jak je ta čokoláda dobrá. Asi už konečně chápu, co mají američani na cookies - dokonce jsem si jedny upekla. Ještě chvíli a bude ze mě ta malá, modrá příšerka. (ne avatar!)
Ani šmoula ne.

Neserte se mi do života...

9. září 2014 v 22:06 | Ellaria |  Den za dnem
... neboť já si ho poseru sama.

Hello sweethearts,

doufám, že je pro vás nový školní týden snesitelný a ničeho se nebojte, mě už se začátek povinností taky pomalu, ale jistě blíží. Vůbec si to nedokážu představit.
Jsem moc ráda, že se vám můj úvahový článek líbí.

http://www.revistafernanda.com.mx/wp-content/uploads/2014/01/anigif_enhanced-buzz-3668-1383681242-11.gif

Dnes jsem se pohádala s grandmother. Nevím, zda to je specifikum jen mojí babičky, nebo všech nicméně do všeho strká nos, o všem musí vědět a má pocit, že nám všem bude řídit život do posledního puntíku. Jak to není po její vůli, tak si nedokážete představit, co předvádí za scény a výstupy. (aneb citové vydírání v praxi).

Ne/Láska dnešní doby

8. září 2014 v 11:55 | Ellaria |  Zamyšlená
Krásné pondělí všem, nabudily mě vaše komentáře, že se těšíte na ten můj úvahový článek a proto jsem si trochu pohnula a dokončila jej už dnes :) Těším se na vaše názory a doufám, že jsem vaše očekávání nezklamala.
K této úvaze mě přivedla nejen "Ta neviditelná", ale také nedávné zkušenosti.


Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemůžeme mít ...

Je třeba být si trochu podobni, abychom si rozuměli, ale trochu rozdílní, abychom se milovali.

Láska se nedá vážit na kila, ani na deka. Láska buď je, anebo není.

Láska přichází po špičkách, ale při odchodu bouchá dveřmi.


Nedávný konec vlastního vztahu mě donutil uvažovat nad všemi úhly pohledu a okolnostmi, o tom co jsme si prožili a neprožili, co bych ráda zažila znovu a čemu bych se vyhnula - inu další zkušenost a další podklad do skládačky "Jak jednou bude vypadat ten pravý".
Nicméně od vlastních úvah o vlastním vztahu jsem se nakonec dostala k poněkud širšímu hledisku a zauvažovala jsem si nad vztahy jako takovými a jejich podobou v dnešní době.
Nevím, zda jsem to vzala za správný konec, ale nakonec jsem svoje myšlenky rozdělila do dvou kategorií.

http://media.tumblr.com/da5bd8e5f8526c6228fa5022b9848c3a/tumblr_inline_n6tk95LF0o1s6lw3t.gif