Teprve zklamání odhalí, jak velké byly naše naděje

27. srpna 2014 v 14:53 | Ellaria |  Negativní
A je to.
Naděje, která pohasla. Definitivně.
Vykřesala jsem ze sebe to poslední, co jsem mohla - napsala na školu, která mi zamítla odvolání, zda informace, které jsou na webu (že nejsem přijata) jsou oficiální a platné, anebo mám ještě čekat dopis - znáte to, co máte černé na bílém je jistější než internetová informace.
Paní ze školy mi dala kontakt na jinou paní, která má tyto věci na starost. Na několik málo hodin mi svitla bláhová naděje - tak pokud nejsem přijatá, proč po mě chtějí, abych volala někomu z rektorátu?! Nechtěla jsem si to moc připouštět, ale ten pocit tady byl.
Zavolala jsem...


Dopisy přijdou do konce týdne, nicméně informace na webu je platná a stejná bude i v dopise.
Nebyla jsem přijata z kapacitních důvodů.

Naděje - to je obruč, která nedovolí srdci, aby puklo.
Thomas Fuller

Myslím, že moje srdce právě puklo. Tolik jsem všemu věřila, tolik jsem doufala, tolik jsem se modlila.
Zbytečně.
Budu muset jít pryč, na neznámé místo, k neznámým lidem, do školy, kterou studovat nechci.
Snažím si říkat "je to jen na rok", ale rok je tak dlouhá doba... A když jsem se nedokázala dostat v letošním roce - o co to bude za rok lepší? Já vím, řeknete si, že teď už jsem "moudřejší" o to, co přijímačky obnášejí, budu mít čas na http://3.bp.blogspot.com/-A2U22c-Z_Rs/Uqx9XpcB5MI/AAAAAAAADow/eFrT09tsG-I/s1600/imnot.gifpřípravu atd., ale... Všechny tyhle útěchy momentálně posílám do nejhlubších pekel.

Je mi hrozně. Hrozně. Psychicky i fyzicky.
Mám pocit, že nemám za kým jít, komu se vybrečet na rameni - mamince už nechci přitěžovat, vím, že by mi tak ráda pomohla, ale nemá jak a já ji svými slzami nechci trápit.
Copak můžu jít za "kamarádkou", která mě označila za lítostivou, když k tomu nemám důvod? Pořád slyším ta její slova... "kvůli jednomu neúspěchu, se kterým nejsi schopná se vyrovnat..." Tohle pro mě ale není jeden neúspěch, to je životní neúspěch...

Nevím, co mám dělat...
Ale je mi strašně.
Snad se máte lépe než já.
E.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 27. srpna 2014 v 19:17 | Reagovat

uvidíš, že bude líp. Ten rok zvládneš a uteče rychle, že ani nebudeš vědět jak rychle :) tak se tu vybreč nám a na tu kamarádku se vyprdni, když je schopná tohle ti říct. Já jsem tolik doufala a věřila s tebou a vůbec nemůžu stále věřit, že tě nevzali. Neví prostě o jakou osobu přichází, ale to je jejich mínus. I tak držím palečky ať je líp :)

2 P. P. | Web | 27. srpna 2014 v 19:32 | Reagovat

Je mi to hrozně líto.. Mě přijímačky čekají až tento rok a abych pravdu řekla..mám strach. Pořád mi přijde nějak brzo, abych si vybírala něco, co bych měla dělat celý život..
A ty se drž! Určitě bude brzo líp a na kamarádku kašli. Třeba právě na nové škole najdeš někoho, s kým si padneš do noty a bude mnohem, mnohem lepší! ;)

3 :* :* | Web | 27. srpna 2014 v 21:31 | Reagovat

Moc mě to mrzí. Neboj, ten rok nějak přečkáš, a pak se určitě dočkáš a konečně tě vezmou. Kamarádku si najdeš jinou, uvidíš, mnohem lepší než byla tahle, najdeš někoho jiného, kdo ti bude lepším přítelem než byla ona, nezasloužila si, aby si byla její kamarádka. To co ti řekla je šílený! Přeju, ať je brzo líp! Drž se! :)

4 Das Das | Web | 28. srpna 2014 v 11:58 | Reagovat

Škola není všechno. Třeba tam nakonec najdeš skvělou partu lidí a budeš děkovat za to, že Tě nepřijali na vysněnou školu. A za rok to určitě zkus znovu. Sama Tě ale chápu, vejšky se hrozně bojím a doufám, že vůbec budu vědět, jakým směrem se chci ubírat..
Hlavu vzhůru! :)

5 Vivi Vivi | Web | 28. srpna 2014 v 13:23 | Reagovat

Pamätám si ked som robila talentovky na umeleckú strednú školu. Neprijali ma, čo bol priamy zásah do srdca. Ono aj ked sa s tým vyrovnáš stále to tam je, že ťa niekde neprijali. No nastúpila som na inú školu, síce ma ten odbor až tak nebaví, no spoznala som plno užasných ludí, mám skvelu triednu učitelku a skvelý kolektív. Možno za ten rok ani nebudeš chcieť isť na durhu skolu:) A ak áno tak ti rok utečie rýchlo a ty s novými zážitkami začneš tu školu:)
Držím palce, anby ti tam bolo čo najlepšie:) A vyrozprávať sa možeš kedykolvek tu na blogu nám:)) My sme vždy k dispoziicii:)

6 Gabe Gabe | Web | 28. srpna 2014 v 15:12 | Reagovat

Ale no tak. Ten rok vydržíš. Nájdeš niečo, čo ťa udrží nad vodou. A celý rok sa budeš venovať prípravám na prijímačky. Na ďalší rok to dáš a dostaneš sa na tú školu. Uvidíš :)

7 Katherine Katherine | Web | 28. srpna 2014 v 23:23 | Reagovat

A možno mala kamarátka pravdu. Na tú školu sa môžeš hlásiť o rok nie? /SŠ či VŠ?/
Nie, nechcem ťa deptať, chcem ťa podporiť, ale sama som sa naučila vždy nájsť na všetkom to pozitívne /a dá sa to. aj keď niekedy ťažko/
Mňa nepriali na odbor na strednú školu, pre ktorý som tak tvrdo makala. A fakt nebolo fér, že sa tam ľudia dostali cez protekciu. Ale vieš čo? Nemenila by som. Nikdy. Všetko má svoje dôvody, nech to znie akokoľvek gýčovo a ohrane. A časom to všetci pochopíme, len sa nevzdávaj a choď si za tým, po čom túžiš :)

8 steel32 steel32 | Web | 29. srpna 2014 v 10:59 | Reagovat

tahle naděje je nejhorší :/
nevim co říct, tak nějak všechno bude k ničemu :D
ale prostě to ber tak, že se můžeš rok flákat! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama