Srpen 2014

Pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí...

31. srpna 2014 v 20:37 | Ellaria |  Pocity
Ale přesto to bolí.
Víte, nedělala jsem si iluze, že zrovna s NÍM budu na věky. Tak naivní nejsem a ani bych to tak nechtěla. Když to před pár týdny skončilo, tak to byla svým způsobem úleva - nebudu si tady hrát na nějaké tragické pohádky, ale náš vztah nebyl tako docela zamilovaným voděním za ručičku (na druhou stranu si nepředstavujte soužití na úrovni 50 Odstínů šedi). Zkrátka to nebylo lehké, byl to takový pobyt v italské domácnosti, kdybych měla náš vztah nějak vystihnout.

Jenže to neznamená, že mě to celé nemrzí a že mi nechybí...
http://25.media.tumblr.com/tumblr_m9ztk9v7PC1r9xjxoo1_500.gif

Little party never killed nobody

30. srpna 2014 v 16:12 | Ellaria |  Radostná
Zdravíííím!
Menší odmlkla, neboť psát se nedalo. Ani nevím jestli tak docela sedí rubrika - nejsem tak docela radostná, ale jsem tak unavená, že nedokážu být nic jiného, než spokojená. A to je taky dobrá zpráva.
Za poslední dva dny jsem se totiž na všechno... (hm, budu slušná) vykašlala a pořádně jsem zapařila. Ale vážně jo.
Začalo to ve čtvrtek odpoledne - to jsem nečekala.

Teprve zklamání odhalí, jak velké byly naše naděje

27. srpna 2014 v 14:53 | Ellaria |  Negativní
A je to.
Naděje, která pohasla. Definitivně.
Vykřesala jsem ze sebe to poslední, co jsem mohla - napsala na školu, která mi zamítla odvolání, zda informace, které jsou na webu (že nejsem přijata) jsou oficiální a platné, anebo mám ještě čekat dopis - znáte to, co máte černé na bílém je jistější než internetová informace.
Paní ze školy mi dala kontakt na jinou paní, která má tyto věci na starost. Na několik málo hodin mi svitla bláhová naděje - tak pokud nejsem přijatá, proč po mě chtějí, abych volala někomu z rektorátu?! Nechtěla jsem si to moc připouštět, ale ten pocit tady byl.
Zavolala jsem...

Ta, co se litovala

25. srpna 2014 v 16:45 | Ellaria |  Pocity
Bonjour,

měla jsem v plánu jiný článek, ale tohle mě natolik rozseklo, že se s vámi musím podělit. To jsem vám tak ráno vstala, otevřela poštu a nestačila jsem zírat. Většinou si vím rady, ale tady jsem zůstala zkameněla sedět, polemizovala, zda mám začít brečet, anebo se smát, jestli mám ječet vzteky a zoufalstvím, či jestli mám jet vraždit.
Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem šla kouřit. Nicméně stále nevěřím svým očím.
http://media.tumblr.com/tumblr_m57ojsR1rO1rvfy6do1_500.gif
Pojďte se mnou na procházku říší divů...

“Nobody dies a virgin… Life fucks us all.” (Kurt Cobain)

24. srpna 2014 v 19:51 | Ellaria |  Inspirativní
Kurt Donald Cobain byl americký zpěvák, kytarista, skladatel, frontman grungeové skupiny Nirvana a výtvarný umělec....
A tak dále říká wikipedie. Víte, nejsem znalec Kurta, nemůžu se honosit sbírkou jeho fotek, cédéček, nebo snad přehnaných znalostí.
Ale je pro mě velkou inspirací.

Přestože skončil špatně, přestože nad jeho životem se vznáší skandály a provokace, opar alkoholu, drog a cigaret, spatřuju v něm neskutečnou lidskou sílu.
On bojoval, on bojoval jako lev, on se stavěl proti systému, on svým způsobem netoužil po slávě, on jen skrz svou tvorbu křičel na společnost své názory a pocity, svůj strach.
Navzdory všem fanouškům byl tak osamělý člověk... Nepochopený člověk pronásledovaný davy, které mu provolávaly slávu.

Možná píšu hloupě, nechci tímhle tvrdit, že jsem skrz fotky, články a knihy stala odborníkem na Kurta, že vím, jak se cítíl - říkám, to co cítím sama z jeho tvorby, výroků a výrazů.
Inspiruje mě a žene dál.

"The sun is gone, but I have a light..."

Plány do budoucna aneb zase Lennon?!

23. srpna 2014 v 19:27 | Ellaria |  Doufající
Perfektní citát, nemyslíte si?
Zase tím jsme u Lennona, ale musím mu nechat, že tohle vystihl perfektně. Sakra, neznal mě ten chlap? No, asi neznal, protože zemřel dřív než jsem se narodila, nicméně to znamená, že nebudu jediná, kdo je na tom špatně ;)
Tahle slova mi momentálně dávají hodně síly a povzbuzují mě. Možná to je úlet, ale napsala jsem si je na kartičku a tu http://peopleint.files.wordpress.com/2012/07/everything-will-be-okay-in-the-end-if-its-not-okay-its-not-the-end-john-lennon.jpgteď nosím pořád u sebe - a jak mi je zle, tak na ni kouknu. No, je to lepší než hned sahat po cigaretě (náhodou už jsem od poloviny týdne nekouřila).
Motivuje mě a to nakopává.
Každopádně můj postup do příštích dní je následující...

Nejtěžší práce na světě

22. srpna 2014 v 20:58 | Ellaria |  Zaujatá
Prvně vám moc a moc děkuju za komentáře a podporu, kterou mi v nich dáváte. Moc si toho vážím, děkuju :)
Aby to tady nebylo jen o mém fňukání a stěžování, přikládám video, které jsem dneska čirou náhodou shlédla...

Dodívejte se až do konce... :)

Ústy Johna Lennona

21. srpna 2014 v 13:23 | Ellaria |  Mixle (i pixle)
Vlastně Lennona nemám moc ráda ani kapelu Beatles. Ale jeho citáty v tuhle chvíli vystihují mnohé, alespoň pro mě.
Omluva, že jsem se nějaký čas neozvala ani článkem ani komentářem na vašich stránkách, ale duševně jsem tak nějak byla - a asi ještě pořád jsem - pryč. Stalo se toho hodně a nejsem si jistá, kde začít a jestli to vůbec chci psát, znovu vzpomínat. Nejradši bych několik posledních dní vymazala. Na druhou stranu si toužím myšlenky nějak urovnat a pustit je ven, zbavit se všeho. Snad se mi to tímto článekem povede.

"Protože je nebe modré, mám slzy v očích."

Největší hádka v dějinách

14. srpna 2014 v 10:48 | Ellaria |  Negativní
Tak.http://s9.favim.com/orig/130926/4ever-best-friend-best-friend-forever-best-friends-Favim.com-951573.png
A už asi kámošce založím rubriku, protože mám pocit, že si to zaslouží.
Huf.

Na okraji

12. srpna 2014 v 23:10 | Ellaria |  Výkřiky do tmy a ticha
A to jsem měla pocit, že se trochu lepší.
Nelepší (původně jsem to chtěla vyjádřit více úderně, ale zatím se budu držet, nemusí to tady vypadat jako zápisky dlaždičovi).
Po pár dnech přišla krize.
Hodně hluboká krize.